Bad boy teacher H.S.

♡Násilník♡

Další den jsem celý ve škole nějak přetrpěla, do té doby, než nastal tělák.

Převlékla jsem se do obyčejných kraťasů a trička a šla v chumlu ostatních holek do tělocvičny. Všechny ty ,,nádhery" měli zase oděv, který jim toho více odhaloval, než zakrýval, ale neřešila jsem to.

Dneska byla v plánu hrazda, takže většina holek dělala, že neudělá ani obyčejný kotoul, jen proto, aby jim Styles pomohl a dotýkal se jich. Jak dětinské.

,,Dovolíte?", odstrčila jsem jeho ruku stranou, když mě chtěl při výmiku podržet za zápěstí, abych se náhodou nepustila. Dělá to tak každý ucitel, ale já nepotřebuju držet, a už vůbec ne od něj.

Zvedl obočí, ale ustoupil o krok stranou. Ladně jsem výmik zvládla a seskočila dolů, abych uvolnila místo další chudince, která se z jeho doteku div nerozpustila.

Přišlo mi to směšné, ale snažila jsem se své emoce držet na uzdě. Všimla jsem si, že Styles si to moc neužívá. Zase měl ten zastřený pohled jako včera při literatuře.

Tělocvik skončil a já se co nejrychleji odebrala do šaten, kde jsem si i mohla dát sprchu, což jsem s radostí i udělala.

Když jsem odcházela ze školy, v hale jsem potkala Stylese. Hned, jak mě uviděl, změnil směr a zašel někam k jídelně.

Takže teď hrajeme hru Kdo se komu bude dýl vyhýbat? Když chce, má to mít.

Spokojeně jsem opustila školní pozemky a štrádovala si to domů. Kolem mě projelo povědomé auto, ale já dělala jakože nic.

Doma jsem neměla co dělat, a tak jsem si šla zaběhat. Vzala jsem si na sebe černé legíny a zářivě zelené tílko a vyběhla.

Běžela jsem zase tu samou trasu jako předtím, jen s tím rozdílem, že tentokrát jsem ji doběhla až do konce, bez toho aniž bych ho jedinkrát potkala.

Večer, částečně už vlastně v noci, bylo před jedenáctou, jsem se šla projít. Jo, všichni mě vždycky varovali, že se nemám nikde v noci potulovat sama, že v Londýně je kdejaká sebranka, ale co se mi může stát, když si půjdu na chvíli sednout do parku?

Park byl vzdálený jen několik minut chůze, což byla výhoda, protože jsem nemusela jít nějakými tmavými uličkami, kde bych se bála o krk.

Prošla jsem si ho celý a sedla si na chvíli na lavičku. Kolena jsem si přitáhla k tělu a objala je pažemi. Dlouho chvíli jsem jen takto nasávala studený noční vzduch.

Po pár minutách mi už ale začínala být trochu zima, měla jsem na sobě jen lehký svetřík, který moc nezahřál. Zvedla jsem se z lavičky, když jsem za sebou uslyšela podivný zvuk.

Bylo to tu celkem slabě osvětlené, takže jsem se v první chvíli vážně bála, ale zpoza keře se vypotácel nějaký ožralec.

Ten bude neškodný, říkala jsem si, protože se sotva držel na nohou. Už jsem se chtěla otočit a jít pryč, když na mě promluvil.

,,Ahoj, krásko. Co tak pozdě tady, sama?", řekl svým opileckým hlasem. Nyní jsem si ho trošku více prohlédla.

Mohlo mu být kolem padesátky, měl na sobě nějaké staré, špinavé a roztrhané hadry. Vypadal odpudivě už na první pohled.

Rozhodla jsem se jeho otázku ignorovat a vydala jsem se pryč. Uslyšela jsem za sebou kroky, a tak jsem přidala.

Už jsem se chystala rozběhnout, když mě chytil za zápěstí.

,,Co to děláte? Pusťte mě!", otočila jsem se k němu a mohla vidět jeho perverzní úsměv.

Než jsem se nadála, ležela jsem na trávě u cesty. Byl opilý, takže na mě padl celou vahou a já z jeho dechu pocítila závan alkoholu a nechutného smradu, z čehož se mi navalilo.

Bylo to hnusné, ale začal mě líbat a všude osahávat.

,,Nechte mě! Pomoc! Pomozte mi!", křičela jsem, protože jsem ho ze sebe nemohla dostat.

,,Tady tě nikdo neuslyší.", řekl zákeřně a roztrhl mi svetřík i tričko, aby se dostal k mé nahé kůži.

Po tvářích mi tekly slzy proudem. Nepřestávala jsem se snažit ho ze sebe setřást a volat o pomoc, i když jsem věděla, že pomoc nepřijde. Kdo by taky chodil v noci sám do parku? Jedině já.

Tak jo, když jsem psala tenhle díl, chtělo se mi zvracet taky a hlavně mi bylo Kate líto, ale já to musela udělat.

Samozřejmě děkuju za obrovskou podporu jak u tohoto příběhu, tak i u Dangerous mafia.  :))

Miluju vás!  :*

Vaše Astomilka