MenT a já

Kapitola 2

Otevřela jsem oči . Vedle mě ležely dvě dívky,byla jsem uprostřed.Obě spaly.Netušila jsem kdo jsem a kde jsem. Když už mi konečně došlo kdo jsem a že ležím v nemocnici,měla jsem chuť utéct. Najednou někdo otevřel dveře.Radši jsem zavřela oči a předstírala,že spím chtěla jsem si nějak vzpomenout co se stalo,ale nešlo to.Cítila jsem,jak si někdo sedá na lůžko,kde ležím,seděl tam neznámý kluk. ,, Ahoj , chci ti všechno vysvětlit ,měla jsi autonehodu máš zlomené nohy , měla si otřes mozku a já jsem pouze ten , co zavolal záchranku " řekl vážně a podíval se na mě.Poprvé jsem spatřila jeho obličej, má modré oči, krátké černé vlasy, plné rty a roztomilé ďolíčky. ,, Prosímtě,mohl bys mi vysvětlit co se stalo a kde je Sandra ? " Vykoktala jsem.Je tak hezkej. ,, Nevím ,co se úplně stalo,přijel jsem,když už bylo po všem,pouze jsem zavolal záchranku" Usmál se na mě a já myslela,že budu červenější i než to rajče. ,, Hele,díky moc,že jsi mi pomohl.A jak se vlastně jmenuješ ? " Nemohla jsem ho jen tak nechat odejít,byl tak roztomilý. ,,Neděkuj to nic nebylo,jmenuju se Jakub " chtěla jsem se taky představit ,, já jsem ." ani sem to nedořekla a ,, Ty jsi Stephanie já vím.No nic budu muset jít.Ahoj." zdělil mi to tak , že jsem chtěla vstát a jít za ním. ,, Přijdeš ještě ? " Nedalo mi to musela jsem se ho zeptat,kdybych se ho nezeptala litovala bych. ,, Jasně , že přijdu ." Nic mě snad nemohlo rozveselit víc než jeho slova.Znám ho asi půl hodiny,pět minut ho nevidím a už mi chybí. Proč , proč zrovna on ?