Erené: Dcera pěti národů

Kde to jsem?

Daren

Hbitě jsem se otočil a setnul jsem hlavu cvičnému panáku. Ta jen s dutou ránou dopadla na zem. Ke mně se řítila salva šípů. Rychle jsem se vyhnul většině a ostatním jsem nastavil štít.

Uslyšel jsem tleskání. Koukl jsem se před sebe a tam byla moje matka. Usmál jsem se na ni.

"Jde ti to dobře Darene. Brzy budeš stejně dobrý, jako býval tvůj otec" přišla ke mně a mile se usmála. Nebyla jako ostatní královny. Byla jiná. Bojovnice... Tak by ji nazvali její poddaní. Všichni ji obdivovali.

Stál jsem unuděně u okna a sledoval deštěm zalitou krajinu. Chvíli po tom co jsem se s matkou vrátil do hradu, začalo pršet. Díval jsem se na mokré nádvoří za bránou. Léto bylo za dveřmi a s ním i moje narozeniny.

Odstoupil jsem od okna a přešel ke dveřím. Natáhl jsem ruku ke klice, když jsem uslyšel koňské zařehtání a klapot kopyt na žulovém dláždění. Přeběhl jsem zpět k oknu. Jeden pohled mi stačil. Černý kůň s drobnou jezdkyní. Byla zřejmě zraněná. Popadl jsem kápi a vyběhl ze dveří na chodbu. Vběhl jsem na schodiště vedoucí do věže a zároveň dolu na nádvoří. Seběhl jsem schody dolů a rozrazil dveře.

Jen tak tak jsem si stihl vzít kapuci a vyběhnout ven do deště. Její kůň se vzpínal a nenechal na sebe sáhnout. Držela se v sedle poměrně dobře na to, že byla zraněná.

Došel jsem k ní a jejímu koni. Chytl jsem ho za uzdu a snažil se ho zklidnit. Ale to se mi nepovedlo. Kůň mě shodil do louže. Jeho jezdkyně škubla za uzdu a kůň se uklidnil. Ještě chvíli přešlapoval, ale pak se uklidnil úplně.

Drobná postava sklouzla ze sedla poměrně lehce. Pevně se postavila a tiskla si zdravou rukou rameno, na kterém byli tři šrámy.

"Co se vám stalo?" přišel jsem k ní. Podívala se na mě azurově modrýma očima.

"Potřebuje do sucha... A já taky" zamumlala. Podepřel jsem jí, když poklesla v kolenou. Jejího koně odvedli do stájí. Chtěl jsem ji vzít do hradu, ale ona oponovala, že chce spolu s jejím koněm do stájí. "Musejí vás ošetřit!" protestoval jsem, ale ona na mě nesmlouvavě vrhla pohled. Odvedl jsem ji tedy do stájí k jejímu koni. Když jsme se octli v suchu, sejmula kapuci z hlavy. Měla vlasy samou větvičku a špinavé tak, že nešlo poznat, jaké byly barvy.

"Kdo jste?" sledoval jsem ji, když jsem jí pomohl si sednout do slámy.

Tak je tu další část výplodu mé brilantní fantasie :3

Nemáte zač :D (všechny části co sem přidávám mám vždy předpřipravené na počítači)