Kapitola III.

84 5 0
                                    

Topím se. Topím se a nemůžu se nadechnout. Strašně moc si přeju pocítit vzduch ve svých plicích.. Marně lapám po dechu. Zavírají se mi oči. Umírám ... Pomalu ale jistě.

Nikdy jsem necítila větší prázdnotu než teď, uvnitř mě. Prázdnota mě pomalu ničí. Zevnitř. Bolí to, hrozně moc ...

Určitě každej člověk má nějaký koníček, kterým se nerad chlubí. Sbírá známky, hřebeny nebo tak. A některý lidi sbírají modely. Modely aut, zvířat, bájných postaviček ... A někdy si říkám, jak moc nás můžou tyhle koníčky ovlivnit.

Byl letní den, slunko pařilo jak mohlo, prázdniny. Každej normální teenager by si užíval u bazénu ale já jsem se svojí nejlepší kamarádkou rozhodla, že opět výtahneme z hlubin náš bláznivý koníček. Sbírání modelů koní a jiných zvířat. Sebrali jsme z poliček pár modelů, vzali foťáky a vydali se do lesa fotit. Les byl za obřím výběhem pro koně takže od baráku celkem dost daleko.

Všechno probíhalo jako normálně, fotky se dařili i nedařili. Prostě normální focení dvou modelových maniaků. Sluníčko pomalu začalo zapadat a tak jsme se rozhodli, že už půjdeme. Začali jsme pomalu sbírat všechny věci co jsme tam měli rozložený a všechno radši ještě jednou kontrolovali. Kdyby náhodou. Věci jsme měli sbalený a tak jsme vyrazili. Trvalo nám asi půl hodiny, než jsme se vůbec dostali na slušnou asfaltku.

Co si budeme povídat, když celý den nejíte, je pro vás ta cesta docela dost namáhavá. Rozhodli jsme se, že si dáme menší přestávku protože já už fakt nemohla. Kamarádka si začala kontrolovat modely a zjistila, že má v tašce díru a chybí jí jeden model. Co bych to byla za kamarádku, kdybych se, i přes veškeré vyčerpání, nesebrala a nešla model hledat. Prošli jsme cestu znovu až k lesíku kde jsme byli ale model nenašli.

Věřte nebo ne, dělala jsem maximum pro to, abych ten model našla. Model. Kus plastu. V duchu si říkáte, že je to jen věc, koupí si novej. Ale když se jí pak podíváte do obličeje a vidíte ten utrápený výraz .. Ten výraz vás provrtá skrz na skrz. Zavrtá se vám v mysli a kdykoliv se jí podíváte do očí, vybaví se vám.

Jako by se zastavil čas, stojíte a zíráte ji do očí. Přesně tyhle chvíle vás srazí na kolena. Ten pohled vás probodává, ničí a drtí. Milion pocitů v jednom pohledu. Právě teď, uvnitř mě.

Nikdy bych neřekla, že mě taková blbost dokáže natolik rozhodit. Hned co jsme přišli domů, ona si bez nálady sedla na postel a zírala do země. Drtilo vás to na milion kousíčků. Sebrala jsem se a šla do koupelny. Upřímně, nevím jak dlouho jsem tam ležela než mě někdo našel ale asi to bylo dlouho protože poslední, co jsem slyšela byla siréna sanitky.

Probudila jsem se v bílém pokoji. Myslela jsem, že jsem umřela, bohužel hned co jsem se nadechla jsem, ucítila jsem typický smrad nemocnice.

Posadila jsem se a rozhlídla se. Pokoj byl celej bílej s mřížemi v oknech. Na sobě jsem měla bílou noční košili a zápěstí měla obvázané. I přes čistý obvaz krev prosakovala. Asi tady neležím dlouho.

Klikla cvakla a někdo vešel do dveří. Otočila jsem se a viděla sestřičku. Jen se na mě podívala, beze slova se otočila a odešla. Po chvilce se vrátila s doktorkou a novým obvazem. Přišla ke mě, opatrně mi chytla ruku a začala sundávat obvaz. Nebolelo to, teda aspoň mě ne. Byla sem na bolest zvyklá. Doktorka mi mezitím vysvětlila, že mě teď čekají 3 měsíce pobytu na dětské psychiatrii. Skvělý.

Ne všechny pokusy o sebevraždu se povedou. Promyslete si to, než to uděláte. Když se to nepovede, následky jsou strašné. Už nikdy víc.

Už tři týdny obývám jeden pokoj na dětské psychiatrii. Zrovna jsem malovala, jediná věc která mě odreaguje od okolního světa. Přestala jsem se chvíli soustředit na kreslení a přesunula jsem svůj zrak na zápěstí. Po hlubokých jizvách zbyli pouze jizvy. Viditelné jizvy. Prstama jsem brnkala na tři jizvy vedle sebe. Symetrické jizvy, nikdy mě nenapadlo že vlastně každá jizva je rovná, jako podle pravítka. Vzpomínala jsem, jaký by to asi bylo, kdyby se tohle nikdy nestalo .. Jeden jediná blbá věc. Vlastně si teď zpětně ani neuvědomuju, proč jsem to udělala.

... ale to už se asi nikdy nedozvím.

Takovej kratší díl, moc mi nešlo psát, nemám nápad .. Snad mě ještě něco napadne.
Čau$er!

Myšlenky Psychopata Kde žijí příběhy. Začni objevovat