Kapitola IV.

73 3 2
                                    

Nenávidím ho! Nenávidím každý kousek jeho! Jak mám být znovu šťastná?! Všechno zkazil! Tohle je poslední věc, kterou vidíš. Každým dnem je to horší a horší. Už nemůžu... I'm done.

Je mi fajn, vážně. Kappa.

Když někoho ztratíme, někoho na kom nám opravdu záleželo, je konec. Navždy. A není tu nic .. nic co by ho mohlo vrátit zpět. Zůstane jen obrovská a bolestivá díra kterou nelze vyplnit.

Proč si lidé myslí, že ti, kteří nemají psychiku úplně v pořádku patří na psychiatrii? Že jim pomůžou nějaké ubohé terapie? Nebuďte směšní..

Mechci žít znova! Nenávidím život, nikdy si ho nebudu užívat! Nemám sny, nemám přátele okolo sebe! Nemám nic a nikoho a nemám pro co žít! To, na čem mi záleží mi ani nepatří a hrozně mě bolí každej den, každá hodina, minuta, vteřina v tomhle posraným těle .. Nejsem v pořádku...

Nejhorší moment je ten, když ztratíš sama sebe.

"Jsi v pořádku? Mám o tebe strach." Tahle věta dokáže tolik .. Umíš si představit, jak moc ráda bych ji slyšela? Kdyby ji někdo napsal sám od sebe .. A aby ji myslel upřímně.

Jsi silná, krásná, hodná. Ne nejsem! Nikdy nebudu ..

Já ... Já už nemůžu .. Nemůžu se pohnout z místa, nemůžu se vzpamatovat. Mám potřebu se někomu svěřit ... Ale není komu ..

Chci spát, navždy. Nikdy se neprobudit. Prosím...

Já už fakt nemůžu. Končím.
I'M DONE AND I HATE HIM!

Takovej kraťoučkej díl o ničem, nemám moc nápady ... vylejvání dušičky do prázdna, tohle je první kapitola, u který sem brečela .. Doufám že mě ještě něco napadne, nechci to ukončit 😞
Tak zatím,
Čau$er!

Myšlenky Psychopata Kde žijí příběhy. Začni objevovat