Cesta Života

1.Prolog

A neb jak to všechno začalo: Hirošima 7 let před hlavním příběhem.

,,Buď hodný a nezlob Aso dobře? Hmm'' Rodiče akorát odjíděj na nákup a mě nechávají doma hlídat barák. ,, Tak mi jedem jo ahoj. Ahoj. Ach jo co teď, no vlastně jo můžu zajít se podívat na pomník dědy a babičky.'' Šel jsem zamknout barák a všiml si že pod sloupkem u dveří chybí rezervní klíč od bytu. ,,Ale né, to si jako dělají rodiče srandu že si vzali i ty rezervní. No nic musím tu zůstat a hlídat byt.''
Naštvaně jsem vešel dovnitř a sedl si na gauč. ,,Co takhle si pustit televizi a dívat se na nějaký film,'' pomýšlel jsem si a udělal. Zap jsem TV a kouknul se co dávají. Bylo zataženo a jak naschvál nefungovala anténa.
Pustil jsem proto DVD a zašel do svého pokoje pro nějaký ten film.
Jeden jsem našel a strčil ho do přehrávače. Naštěstí to nebylo nic neslušného ale právě naopak, bylo to až moc vážné.

Film: Začalo to nápisem který jsem ale přečíst nestačil. Bylo tam něco osamění atd. Nedávalo mi to smysl. Poté se vyvolal příběh hrál tam kluk který byl úplně sám a co víc všichni ho přehlíželi jak ten stín. Bylo to opravdu smutné a než to skončilo byla už tma.

Šel jsem k oknu a podíval se směrem do města. ,,Co to sakra je,'' vydal jsem ze sebe když jsem viděl asi 70 metrů od domu dým a oheň. Nečekal jsem a zaběhl do sklepa pro kárku a hasičák. Jen co jsem to našel utíkal jsem k tomu místu. Měli jsme barák na kopci a ten hasičák byl těžký takže jsem cestou asi tak 5 krát upadl a zem. Každopádně se mi tam podařilo nějak dostat. Bylo to strašné auto mých rodičů celé hořelo a já byl bezmocný. Rodiče jsem nikde neviděl (možná že to bylo dobře ale i tak). Po asi 10 minutách přijeli hasiči a já odešel domu a věděl že to nemohli přežít. Když jsem došel domů byl jsem z toho totálně na větvi. Šlel jsem si lehnout a doufal že to je jenom špatný sen. Nebyl, ráno jsem se šel nasnídat a v tu chvíly zazvonil zvonek. Běžel jsem co mi síly stačily a když jsem k nim doběhl otevřel. Ve dveřích stál chlap v kravatě a povídá. ,,Tvoji rodiče jsou mrtví a mě řekli že ti mám tohle předat.'' Byl to dopis na kterém stálo:

Mladý pane Asamoro Chine vím že to je pro vás po smrti rodičů těžké a tak jsme si dovolili vám zaplatit všechny potřeby vašeho života do 18. let (a to -vodu,plyn,nájem,školné a daně) peníze vám pošleme každý 2 týdny. Upřímnou soustrast.
Poté mi ten pán s kravatou řekl abych se tady podepsal. Tak jsem vzal tužku a podepsal se jak jsem nejlíp uměl. ,, Děkuji za váš čas a tady máte peníze.'' Pak zavřel dveře nastoupil do auta a odjel.