Nápad

250 17 2
                                    

GD (normálně) - SweetieAlien
T.o.p (tučně) - MizukiRivaille

Unaveně jsem si protřel oči a mrskl sebou do sedačky ,na které už seděl Daesung. Byl den před koncertem v Tokyu a my před pár hodinami došli ze zkoušek na hotel. "Kluci! Pojďte se projít do města!" vyskočil Seungri ze židle ,na které seděl a Daesung s Taeyangem nadšeně souhlasili. "Běžte bezemě, není mi moc dobře." zamručel jsem a položil si hlavu na opěradlo. Povzdechl jsem si. Kde se v nich bere tolik energie? Mně by nepomohla už ani káva. "Dobře. GD, jdeš taky?" zavolali na blonďáka, co byl právě v koupelně.

Přišli jsme z tréninku a první věc, kterou jsem udělal, když jsme přišli na hotel byla, že jsem zalezl do koupelny. Svlékl jsem se a vlezl do sprchy. Musel jsem ze sebe všechno smýt. Na ruku jsem si vymáčkl trochu melounového sprchového gelu a rozetřel si ho po těle.Mám rád pocit čistoty. Vylezl jsem ze sprchy a okolo boků si omotal ručník. Postavil jsem se k zrcadlu a začal si čistit zuby. Těšil jsem se na to, jak si zalezu do postele a konečně se vyspím. "Dobře. GD, jdeš taky?" neslyšel jsem o čem se bavili před tím, ale rozhodně se mi nikam jít nechtělo. "Ne. Jsem unavený a půjdu spát" křikl jsem na ně s kartáčkem v puse. Vyplivl jsem pěnu a vylezl z koupelny. Rychle jsem přeběhl do pokoje. Nemám rád, když někdo vidí mé tělo. Mám po břiše různé jizvy a modřiny, které ani po těch letech nezmizely.

Jak mohli očekávat ,nedostalo se jim kladné odpovědi. Daesung jen zamručel něco o tom, že jsme lenoši a pak už se ti tři vydali vstříc večernímu Tokyu. Potichu jsem se uchechtl a protáhl se, když jsem viděl GDho vyběhnout z koupelny a běžet rovnou do ložnice. I za toho běhu si nešlo nevšimnout, že je dost hubený, ale líbí se mi i tak. Vždycky se mi líbil. Chvíli jsem jen čekal, aby se mohl vklidu obléct a pak jsem sám šel do ložnice za ním. Jelikož byly ložnice jen dvě ,jedna se třemi postelemi a druhá se dvěma, tak se rozhodlo, že mám ložnici právě s GDm. Koukl jsem na něj, měl na sobě roztomilé pyžamo, usmál jsem se tomu.

Oblékl jsem se do mého pyžámka s Pikachuem. Miluju ho. Dostal jsem ho od mámy k 27. narozeninám. Opovažte se smát. Na věku nezáleží. Osušil jsem si vlasy a skočil do postýlky s mobilem v ruce. Baví mě číst si různé fanfikce, jak na naši skupinu, tak na ostatní. Právě jsem četl fanfikci na EXO. Slyšel jsem pár písniček od nich a musím uznat, že mají talent. Ve skupině je jich 12 (už jen 9 😭) a ještě k tomu 4 jsou z Číny. Nechápu, jak to mohou zvládat. Nás je 5, všichni korejci, ale aby jsme se někdy na něčem shodli všichni, to ne. Otevřely se dveře od pokoje a dovnitř vlezl Top. 'Moment. Já myslel, že tu jsem sám'.

Zavřel jsem za sebou dveře do ložnice a přešel jsem ke svým věcem, vyndal jsem si moje nejpohodlnější pyžamo, na kterém byl nápis "I <3 GD". Dali mi ho ze srandy na narozeniny minulý rok Taeyang, Daesung a Seungri. Nechápu proč, ale docela jsem se bavil nad GDho reakcí, když mě v tom viděl prvně. Začal jsem se svlékat, nedělalo mi problém, že tam je i on, protože stejně koukal do mobilu a kdo ví, co tam dělal. Lehl jsem si do postele k němu, protože bohužel byla spojená manželská a na klín jsem si dal svůj laptop. Otevřel jsem svůj twitter a ve zprávách mi přišly snad stovky fanfikcí od fanynek. "Ty...GD? Četl sis někdy fanfikce, co nám posílají fanynky?" zeptal jsem se a bůh ví proč mi GD přišel nějaký napjatý.

Z hluboka jsem se nadechl. "Jo, četl. Nechápu, jak někdo může něco takového napsat. Je to hrůza." lhal jsem. Líbilo se mi to. Občas jsem z toho měl hodně těsno v kalhotech. "Abych pravdu řekl, líbí se mi to." přiznal se mi. Byl jsem rád, že nejsem sám komu se to líbí, i když jsem to neřekl nahlas. Odložil jsem mobil a položil se na postel. Do teď jsem seděl. Trochu jsem se odkryl, protože bylo horko a protáhl se. Trochu se mi vhrnul vršek pyžama. "Hele, GD. Co to tady máš?" ukázal na jizvu na mém břiše. "No...víš...když jsem byl malý, hrál jsem si s nožem a pořezal se." snažil jsem se najít nějakou dobrou výmluvu. "Aha. No...a teď mi řekni pravdu." řekl. Sakra. Zapomněl jsem, že to pozná. "No víš...já..."

NápadKde žijí příběhy. Začni objevovat