Osudové setkání

1. part - Když něco zlého končí, něco krásného začíná.

„ Ne Samantho, podvedla si mě se svým ex a i přes to mi dokážeš říct do očí, že mě miluješ? Pochopil jsem to, když jsi to udělala poprvé. Dal jsem ti pro to spoustu důvodů, ale teď jsem ti nedal ani jeden a nehodlám být druhým na seznamu komu popřeješ krásné ráno a zeptáš se ho jak se vyspal! Já už na to seznamu být nechci! Změnila jsi se. Měj se. " řekl jsem zvýšeným hlasem.

„ Jdi si, ale holku jako já už nikdy nenajdeš " zakřičela na mě Samatha.

Otočil jsem se obličejem k ní a řekl jsem: „ Právě o to mi jde! Nenarazit už na žádnou, která je jako ty! " 

Vytáhl jsem z kapsy telefon a napsal svému nejlepšímu kamarádovi Johnovi. Ten kluk mi vždycky pomohl a určitě mi pomůže i teď!
 Já: „ Bro, se Samathou je konec. Můžu přiject? " 
John: „ Jasný, budu na tebe čekat na nádraží.. " 

Vyrazil jsem na nádraží a přemýšlel jsem o tom co se teď vlastně stalo. Znovu jsem vytáhl telefon a šel jsem zkontrolovat fcb. Aha Samantha už stihla přidat nový vztah. Je to kur*a. Posadil jsem se na nádraží na lavičku, dal jsem si sluchátka do uší a poslouchal jsem své oblíbené songy. Do příjezdu vlaku mi zbývala ještě hodinka a půl.. V hloubi duše doufám, že tu potkám někoho známého, ale koho když už je 23. hodina a nádraží je prázdné.. Jenže v tu chvíli se otevřeli dveře. Do haly vstoupila krásná černovláska s modrými oči, měla na sobě černé mini kraťasy, černé tílko a jeensovou košili. Něžně za sebou zavřela dveře a šla směrem ke mně. Zřejmě asi protože na jediné lavičce, která v hale byla jsem seděl. Posadila se asi o půl metru dál od mne. Několikrát jsem se na ní podíval. Když jsem se na ní po čtvrté podíval, podívala se i ona na mě. Pousmála se na mě, zastrčila si své havraní vlásky za ouško, protože jí padali do vlasů a já se zeptal: „ To se tady takhle pozdě sama nebojíš? "  „ Nemám důvod se bát. " odvětila mi. „ Já být teda, tak krásný jak ty, tak bych se teda bál" pousmál jsem se na ní. „ Víš, ale já nejsem krásná. " odpověděla a mrkla na mě. „ Myslím si, že každý jsem zřejmě jiného názoru. Já jsem Nick, Nick Taylor " představil jsem se a pousmál jsem se na ní.  „ Jestli si myslíš, že mě na ten svůj úsměv sbalíš, tak se sakra pleteš. Já jsem Kate, Kate Moore" vyzývavě se na mě podívala a řekla. „ Myslíš? Vsadil bych se, že by mi stačilo 30 minut a měl bych tě pod sebou" řekl jsem a kousl jsem se do rtu. „ Ach jaká to škoda, ale za 15 minut mi jede vlak, tak třeba někdy jindy. " otočila se a mávla na mě. „ Víš, nechci ti kazit iluze o tom jak se po cestě krásně vyspíš, ale myslím, že jedeme stejným vlakem. " mrkl jsem na ní a pobídl jí, aby šla k výtahu. „ To spíš já ti teď zkazím iluze o dokonalé noci strávené s mojí maličkostí v kupíčku, protože na mě ve vlaku čeká moje nejlepší kamarádka. "řekla a houpavou chůzí nastoupila do výtahu. Když se za námi zavřeli dveře, tak jsem zmáčkl tlačítko stop, zahleděli jsme se do očí, zastrčil jsem jí její havraní vlásky za ouško, kousla se do rtu. Chytl jsem jí za tvář a začal jsem jí líbat. A nějak takhle začal můj nový život.