Láska

1. Doprava na dovolenou

Byla sobota 25. června a byla jsem vzbuzena kolem 6. hodiny ráno. Táta přišel a řekl česko - anglicky: ,,Dobré ráno Rose, ptáčkové už dávno vstali a ty ještě spíš? " Mrzutě jsem se otočila na druhou stranu a zamumlala : ,, Proč musím vstávat?". Táta mi odpověděl: ,, Jedeme na dovolenou, ty si zapomněla?" Odpověděla jsem anglicky: ,,Upss."
Vyskočila jsem z postele a utíkala jsem do koupelny, kde jsem si odskočila na toaletu a následně jsem si vyčistila zuby a zbalila jsem kartáček i s pastou do toaletní taštičky. Vzpomněla jsem si, že nemám ani deodorant a balzám na rty. Otevřela jsem skříňku nad umyvadlem, kde obvykle mívám deodorant, ale on tam nebyl... tak jsem hledala dál, ale také nic. Tak jsem zvolala na mamku: ,,Mum do you know where is my deodorant?" Mamka zakřičela abych ji slyšela: Yes, I know it is in the bag with tooth brush, and it is breakfast." Odpověděla jsem : ,, Thank you very match." Seběhla jsem dolů po točitých schodech, začínající na proti koupelně a končící na chodbě. Usedla jsem ke stolu a popřála jsem dobrou chuť: ,, Enjoy your meal." Bylo mi zodpovězeno: ,, Thank you." Měla jsem plnou pusu výborného domácího mamčiného koláče. S plnou pusou  jsem zamumlala tentokrát česky:,, Skvělý koláč." Mamka se místo odpovědi pouze zasmála, ale bylo vidět, že jí to velmi potěšilo. Po snídani jsem umyla a utřela nádobí. Mamka doskládala do kufru poslední drobnosti. Táta začal skládat věci do auta a já jsem si vzala Mp3 se sluchátkama a telefon. Podívala jsem se do schránky jestli nic nedošlo, poněvadž včera se tam nikdo nepodíval a hele došlo mi Bravo s Juniorem. Vše zabalím do bílé kožené tašky s třásněmi a časopisy si vezmu do ruky, jelikož se do tašky nevlezou. Nasedneme do auta a tam se zapne rádo a autem se rozezní slovenská skupina Elán. Zpíváme:,, Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka a perfektne urobená. Jsi krajšá než obloha nočná a povež , že lubiť ťa  a povež , že lubiť ťa smiem." Po tom následovala písnička Nie sme zlí. Zpívali jsme a zpívali, až jsme se najednou ocitli ve Vídni. Bylo něco mezi 7-8 hodinou ráno zastavili jsme na rastation aby jsme si na chvíli odpočinuli. Prošli jsme se a znova jsme se naskládali do auta. Tentokrát jsem si rozevřela časopis, do kterého jsem se hned začetla a usnula jsem. Mamka s taťkou si povídali o práci tady v České republice, snažili si povídat česky a celkem se jim to dařilo. Probudila jsem se až na hranicích s Itálií. Zastavili jsme na poslední benzínce v Rakousku , ale byla zavřená. Znovu jsme se rozjeli a zastavili jsme o kus dál, kde mamka vytáhla řízky. V duchu jsem si řekla to bude mňamka a byla to. Najedli jsme se a zanedlouho jsme už byli v Itálii a já jsem radostné vyjekla: ,, Hurá." Začali jsme si povídat zanedlouho se připojil i táta a nastalo moje nejméně oblíbené téma najednou mně byla položena otázka tentokrát česky: ,, Rose, co kluci? Už nějakého máš?" Naštvaně jsem zabručela ale byla jim řeknuta záporná odpověď. Tím tohle téma naštěstí skončilo a já jsem si v duchu oddechla. Už mě to v autě nudilo  tak jsem se zeptala, jak je to daleko:,, How is it afar?" Hned mi bylo dostáno odpovědi mamka se toho ujala: ,, My girl to the ferryboat is about 6 hours." Řekla jsem: ,,Ok." A znovu jsem upadla do spánku, ale tentokrát mi spánek nebyl dopřán. Probudila jsem se asi za hodinu, co jsem usnula. Tak jsem si vzala rozevřený časopis. Ale měla jsem sucho v krku takže jsem musela požádat o vodu:,, Please, can I have a water?" Taťka mi řekl:,, Of course." Dozadu mi byla podána voda a já jsem ji pomalými doušky popíjela. Byl čas na další odpočívací a tankovací zastávku. Zastavili jsme se na nejbližší pumpě. Táta natankoval a já s mamkou jsme šly na toaletu. Když jsme odcházely, tak jsem si odkoupila za Eura hodně ovocných žvýkaček a pro každou z nás jednoho nanuka, rozbalily jsme si ho a pomalu jsme ho lízaly. Mamka mi řekla je to jako bych byla malá: ,, Rose, it is like would was small." Mamka se rozpovídala o té době když jsem byla malá. Zaujatě jsem poslouchala. Došly jsme k autu a taťka už tam seděl. Sedla jsem si dozadu a spokojeně jsem lízala zmrzlinu. Mezitím jsme najeli na dálnici. Dívala jsem se z okna. Zmrzlinu jsem pomalu dolízávala. Utřela jsem si ruce a pusu papírovým kapesníčkem, který jsem nalezla ve své kožené kabelce. Koukala jsem se jestli někde neuvidím nějaké zvířátko. Netrvalo dlouho a uviděla  jsem koně spoustu koní. Mely krásné hřívy, každá byla jiná, ale byly všechny nádherné. Tak jsem zvolala: ,, There are very beatufil horses." Taťka vydechl:,, Oooo. " Mamka se začala usmívat. Mám ráda její úsměv. Její kaštanové neposedné vlasy jak jí pořád padají do obličeje. Taťka má zelené oči a nakrátko střižené světle hnědé vlasy. Mám je moc ráda a oni mě taky. Od toho kdy jsem se zeptala, jak je to daleko, uběhly tři hodiny. Dala jsem si do jednoho ucha mé fialové sluchátko a zapla jsem si Mp3, kde se rozezpívala skupina Kryštof, na níž jsem byla v říjnu na koncertě v Brně. Hrají jednu z mých oblíbených písní Ty a já. Začnu si prozpěvovat nahlas. Po chvilce nic nevnímám a upadám do spáru snů. Probudím se skoro v Livornu, kde na nás čeká ve 22:30 trajekt. Do Livorna jsme dojeli kolem půl osmé, tudíž máme něco kolem hodiny a půl, protože ve 21:00 musíme stát na parkovišti, bude se najíždět do trajektu. Zaparkovali jsme auto, ukázali lístky a šli jsme se projít. Všem nám už kručelo v břiše, tak jsme se rozhodli, že si obědnáme pizzu. Táta se zeptal:,, What do you want." Odpověděla jsem mu:,, I want margarhita, please." Odpovědi jsem se nedočkala, ale alespoň se kývlo na souhlas. Mamka ukázala na prázdný stůl poslala mě posadit. Cestou se na mě díval nádherný kluk s oříškově hnědýma očima, na kráse mu přidávalo jeho vypracované tělo. V duchu si říkám, proč se na mě dívá, když ani nejsem italka. Přišel ke mně blíž a já jsem se záčala červenat. Řekl mi něco italsky a vůbec mě nepřekvapil, že má tak nádherný uklidňující hlas. Já jsem na něho nechápavě zamrkala a on to zopakoval, ale skvělým plynulým anglickým jazykem. Ptal se mě:,, Hello, what is your name?, how old are you?, where are you from? "Ja jsem mu odpověděla:,, I am Rose and I am fourteen years old and I am from The Czech republic you?" V mých uších se mi rozplývá jeho uklidňující hlas: ,, My name is Paolo and I am fifteen years old and I am from Italy. Ještě mi řekl jakým trajektem pojede a dal mi své telefonní číslo a řekl mi, že se stěhuje do Čr do Mikulova. V zápětí jsem mu taky podala své telefonní číslo a usmála jsem se na něho. On mi svůj úsměv oplatil, v jeho úsměvu jsem cítila upřímnost a lásku, kterou vyřazovat, ale v tu chvíli jsem se rychle musela posadit, protože jsem viděla své rodiče. Naposled jsem mu zamávala a on mi poslal vzdušný polibek. Přemýšlím zda mu to mám oplatit. Nakonec jsem se rozhodla pro ano a on se otočil a nádherně se usmál.

Ahoj lidi,
Doufám, že se Vám kapitola alespoň trochu líbila. Byla bych ráda, kdybyste napsali kritiku nebo zanechali hvězdičku. Kdo by měla zájem o další kapitolu napište. Mojí první kapitolu věnuji Vandasmile1