LOST

(1) 25.10.

"Mami dělej, potřebuju abys mě tam odvezla dřív, než tam přijede Claire. Je mi jasný, že by ho hned 'očarovala' " řeknu a táhnu jí k autu.

"Mirandoo, haloo" zastaví mě mamka a začne mi mávat před obličejem.

"Co je sakra?Děláš to naschvál?" začínala jsem být nervní.

"Probuď se, tek kluk je celebrita. Ty jsi... " zastavila se a nevěděla, jak to doříct.

"Nicka? Tohle jsi měla na jazyku mami?" začala jsem křičet a bylo mi jedno, že stojíme v prostředku ulice, vzala jsem jí z ruky klíčky od auta, nasedla si a čekala až příjde i ona.

"Promiň, takhle jsem to nemyslela" omluvila se, když už jsme konečně vyjely.

Cesta trvala okolo půl hodiny, za kterou jsme si neřekly ani slovo.

"Dík za odvoz" řekla jsem a třískla s dveřmi od auta.

"Do půlnoci ať jsi doma" zavolala na mě z okýnka mamka. "To určitě" řekla jsem potichu a musela se zasmát té myšlence, že si myslí, jak budu doma.

Vzhledem k tomu, že jsem tu sama, sedla jsem si k baru a objednala si drink.

Cítila jsem jak se někdo dotkl mého ramene "čekáš tu na někoho?" ozvalo se a následoval hlasitý smích.

Nevím co je na tom vtipné, ale došlo mi to, hned jak jsem se otočila a tam stála Claire a její dvě 'služky', které jí poslouchají na slovo.

S Claire se nesnášíme snad už od základky, vždy jsme se předháněly, kdo bude lepší, přešlo to v přebírání kluků a takovou šikanu z obou stran. Na škole nebyl nikdo, kdo by se bavil s náma oběma, jakoby jsme jí rozdělily na dva tábory. Jedna polovina se baví se mnou a druhá s Claire. Jak je to vždy ve filmech, královna, barbie školy oproti těm šprtům, ale mezi námi to takhle není. Jsme obě dvě tak moc stejné, až se bojíme, že se ta druhá bude líbit víc, proto ty boje mezi námi. Vždy jedna z nás překvapí, to se občas divím, jak moc toho dokážu.

"Jo čekám tu na tebe, jsem ráda že jsi přišla" odpověděla jsem ironicky a usmála se na ní tím nejvíc falešným úsměvem, co umím. Ona udělala to samé a uraženě odešla.

"Tady nám to mezi slečnama nějak jiskří" poznamenal barman, když jsem se otočila zpátky k němu. Zasmála jsem se a abych si zkrátila čekání, zapojila jsem se s ním do hovoru. Napadlo mě, že možná něco ví o tom, jak to tu dnes bude probíhat, tak jsem se zkusila zeptat.

"Hele.. ty.. nevíš náhodou, jak to tu dnes bude s klukama?" zeptala jsem se a on se nechápavě podíval.

"Koukni se okolo, zdá se ti, že jich tu je málo?" řekl a začal se smát.

"Jeej, vždyť víš, One Direction" dodala jsem.

"Jo taaak, tihle týpci. Tak ti by tu měli být tak v jedenáct." když jsem se koukla na hodinky, bylo teprve 10.

"Pff, to bude ještě dlouhá noc." řekla jsem otráveně a položila hlavu na bar.

"Na to, že tu dnes mají být, tak tu není moc těch šílenejch fanynek." zasmál se.

"No dovol, taky jsem jejich fanynka." řekla jsem a dělala uraženou.

"Ale krásná a milá, to je pak jiná" jako bych najednou roztála a darovala mu úsměv.

"Aaaaaaaaaaa" po necelé hodině se konečně začalo něco dít. Do baru vtrhl dav ječících holek, které nebyly k utišení. Okamžitě jsem se zvedla z barové židličky a šla ke vchodu. Jedna holka, která zrovna nebrečela, mi řekla, že kluci už jsou venku, akorát se tam podepisují fanynkám, které nemouhou dovnitř.

V tu chvíli jsem musela vypadat jado debil, ale samou radostí jsem si poskočila a tleskla.

Netrvalo dlouho a otevřely se dveře. "To je Paaaul" rozkřiklo se celým barem.

Uvědomila jsem si, jestli chci zapůsobit, nesmím být tak děsně šílená, jako ta banda přede mnou, takže jsem si šla stoupnout trochu stranou. Najednou mi někdo opět poklepal na rameno. "Co zas chceš?" otočila jsem se prudce, v domění, že je to Claire, ale spletla jsem se.

"Ehm, promiň.. já jen, když tu vidím ten blázinec kvůli nim, jen tak se k nim asi nedostaneš. Nechceš dozadu do soukromých boxů kde budou oni?" řekl a já nevěřila svým uším.

"Jestli nechci co?" zírala jsem na něj jako na zjevení.

"Jestli nechceš, abych tě vzal dozadu do boxů, kde budou skoro jen oni." zopakoval a smál se.

"Já.. já.. slyšela jsem, jen jsem se potřebovala ujistit, že se mi to nezdá" řekla jsem a oba jsme se začali smát. Opravdu jsem na něho musela zapůsobit, jak už mi předtím říkal.

Docela jsem se vyžívala v tom, jak mě Claire sledovala, zatímco já jsem si v klidu šla do VIP boxů, kde za chvíli uvidím kluky a bude jen nadávat a žárlit.

Problém byl ten, že jsme nevěděla, kam si sednu, protože tu byli všichni v nějaké partě a jen tak se k někomu vecpat mi přišlo hloupé.

"Nevíš kam coo?" řekl a soucitně se na mě podíval.

"Počkej, mám nápad, támhle je okénko, které vede k baru, dám ti tam stoleček s drinkem a budeme si moct aspoň povídat" řekl, odvedl mě tam a odešel. Za chvíli se vrátil a udělal to, co slíbil.

"Nazdar bráchoo" zvolal najednou nějaký kluk, který se zvednul a šel k závěsu, který odděloval bar od boxů. Jakmile jsem na něho viděla, zjistila jsem že je to Ed Sheeran. Až teď mi došlo, jak moc velké štěstí mám, být v jedné místnosti s mým nejoblíbenějším zpěvákem a vlastně dalšími pěti nejoblíbenějšími zpěváky.

Všimla jsem si, že Edův pozdrav byl mířený na Harryho, který právě vešel. Kluci se objali a poplácali po zádech, Harry si k nim šel sednout a za chvíli vešel zbytek kluků. Nevěděla jsem, kterého si prohlédnout dřív, protože všichni byli tak neskutečně sexy, ale samozřejmě se můj pohled zastavil na Zaynovi, pro kterého jsem si sem přišla.

Za ním šel Liam, který se rozhlížel okolo sebe, naše oči se střetly a on se tak hezky usmál, načež jsem mu musela oplatit úsměv i já.

-- přiložený obrázek, outfit Mirandy v baru →