Made in the A.M.

Princ na bílém koni, aneb jak princezna zachránila sama sebe

Zachránil ji a žili štasně až do smrti, protože on jí ukázal svět, kterým pro ni byl jen a pouze on.

Přesně takhle se odehrává děj každé pohádky, každého romantické filmu. Pokud se podíváme několik let zpět na legendární film, který stále zahřívá srdce všem generacím žen, které v životě neměly štěstí, ale i těm, které jej měly. Prostitutka se díky kamarádce dostane do světa muže, pro kterého milion je jako koruna. Zamiluje se do ní za účelem toho, aby ji záchranil od jejího života pouliční cházky a na konci filmu si pro ni přijede jako její princ na bílém koni, přesně jak hlavní "hrdinka" sama popisuje.

A z pohádkové světa nám stačí pouhý pohled na klasické princezny od Walta Disneyho a uvidíme něco podobného. Jedna vedle druhé byla nějakým způsobem zachráněna svým princem, možná né každý byl na bílém koni, ale stále byl on jejím zachráncem.

Můžeme však tyto všechny ženy nazývat hrdinkami? Jaké hrdinství to chtělo spát ve věži a čekat ve spánku na někoho, než ji políbí? Či čelit tváří v tvář zvířeti, které nejevilo žádné známky zvířecího pudu? Jaké hrdinství vyžadovalo nastoupit do vozu okouzlující Richarda Geera? Ano, přesně tak. Téměř žádné. Všechny tyhle situace od nich chtěly to jediné a to rozhodnutí, ale žádné z nich nebylo hrdinské, protože kdyby bylo, tak z něj ona vyjde jako ta silná nebo svému princi rovná žena.

Bohužel na tomto principu většina filmů nefunguje a v reálném životě tomu není jinak. Citujme tedy jednoho milostného guru, Matthewa Husseyho: "Přitahujete zženštilé muže, protože mužní muži se kolem ženy potřebují cítit mužně." Na tomto základu náš svět přirozeně funguje. Od začátku věků to byli muži, kolem kterých se točil život. Bez nich by nebylo jídlo, peníze a ani následovníci.

Avšak do dnešních dní v mužích zůstala touha ženy chránit a pečovat o ně, kterou mají dokreslenou filmy a i ženy samotné jim to někdy až moc dokazují.

Když se podíváme na tragicky zpracovanou knihu Padesát odstínu šedi, tak nám opět dojde, že to není ona, která nakonec zachránila jeho. Je to Christian, který ji vytáhl z jejího všedního a prudérního života, aby ona otevřela jeho srdce. On ji nenechal jít. Anastisie sice ukázala střípek hrdinství, když se jej snažla v prvním díle knihy opustit, bohužel ji to vydrželo asi do 20. stránky druhého dílu a už silně padala do jeho náruče. Podřídila se mu, protože podle všeho hledala někoho, kdo nad ní bude držet ochranou ruku. Možná se jej snažila chránit a pro to by jej i opustila, aby vyplatila jeho sestru ze spárů vyděračů, ale místo toho se téměř nechala zabít a opět to byl on, kdo ji zachránil.

Nicméně doby se mění, ženy už nejsou jen potřebné v domácnosti, či za plotnou. Vydělávají samy a pracují, však stále hledají někoho, kdo by je zachránil. Stále hledají někoho, kdo by se o ně staral, ale otevřeně nenabízejí opak. Hledají někoho dominantního, kdo jim ukáže svět a bude jim imponovat, za což je nikdo neviní, protože takové ženy existují, ale co když některé z nich už vzdali čekání a místo toho se jím staly? Co když nečekají na rohu, ale odešly, protože si ho šly najít? Co by se stalo, kdyby muži byli nuceni naučit se žít s princeznou, která se zachránila sama. Naučí se žít s někým, kdo je jim rovný a nepotřebuje je u každého svého kroku, či rozhodnutí?