Made in the A.M.

Přijetí

Očekávání- zhoubná myšlenka našeho bytí. Představa- nedosažitelný cíl.

Ani jedna z nich nemůže bez druhé existovat. A obě dvě mají ničivý dopad na naše sebepřijetí. Jevy, které dokonale ničí lidskou populaci spolu s dalšími.

Představme si ideální svět, ve kterém lidé prochází kolem sebe s úsměvem. Kdy jeden nemluví o druhém za zády. Místo, kde je každý nejlepší obraz sám sebe. Svět jehož zákadem je sebepřijetí. Že to vůbec nedává smysl? Jak by sebepřijetí mohlo uspokojit svět?

Kolikrát někdo z nás stál před zrcadlem a říkal si, že nenávidí to, jak vypadá, že by chtěl zhubnout, že se mu nelíbí barva vlasů, barva očí, jejich vysoké čelo nebo křivý úsměv. Kolikrát se někdo z nás procházel po ulici, či nákupním centru s pohledem upřeným do země, protože jsme se styděli. Styděli se za to, co máme na sobě nebo jací jsme. A kolikrát se nám ukázala druhá strana mince a my vyšli bez rozmýšlení rovnou z postele do rušných ulic. Skoro nikdy, že?

Kolikrát jsme se ráno převlákali, protože naše oblečení nám přišlo nevhodné, pro lidi nepřijatelné nebo odlišné?

Kolikrát jsme o lidech povídali za zády, protože jsme věděli, že prostě můžeme, ačkoliv jediným důvodem k tomu, byla jejich přítomnost v místnosti, nebo asociace?

Ráno vstát dívajíc se do zrcadla se slovy, že za to stojím. S tím, že jsem dost dobrý. S tím, že jsem tím nejlepším já, kterým můžu být.

Obléci si ty nejvíce neodpovídající věci, které ze srdce miluji, ačkoliv vypadají strašně, ale mně to nevadí. Protože ty kalhoty jsou možná roztrhané a odhalujicí moje nohy, ale moje nohy jsou část mě a já je přijímám, proto si je můžu vzít, protože tohle jsem já.

Vyjít na ulici rozdávajíc úsměv kolemjdoucím, protože to nebude působit divně.

Vejít do místnosti a nečekat na to, kdy uslyším nějaký komentář na to, že moje vlasy jsou jedna velká pohroma.

V noci ulehat do postele s tím, že dnešní den byl skvělý a zítřek bude podobný.

Přijmout sebe. Sebe jako celkem. Přijmout každou svou část jako důležitý klíč k celku. Jako neodlučitelnou část toho, kým jsem. Protože jak můžeme čekat, že nás přijmout ostatní, pokud se nepřijmeme my? Pokud nepřijmeme to, kým jsme?