79 dní před tím:
3. pohled
Vzlyky dívky se nesly celým pokojem. Pláč byl bolestný, plný emocí. Nejdříve si poposedla na kraj postele a potom sklouzla na jemný koberec.
,,Aljaško,..'' zaklepal na dveře její otec. Aljaška jen fňukla. Pomalu se zvedla a šla mu otevřít. Otec bez zaváhání objal svojí princeznu a držel ji v těsném objetí.
,,Tati. Bolí to. Všechno tak zkurveně bolí,..'' plakala Aljaška. Otec ji konejšivě hladil po vlasech a šeptal jí uklidňující slova.
,,Ty to zvládneš, věřím ti. Jsi moje silná holka!'' Aljaška cítila jak se usmívá.
,,Tati, nezvládnu. Je moc pozdě něco dělat. Všechno jsem to posrala.'' Řekla už s trochu klidnějším hlasem.
,,Ne. Ty to nevzdáš. Půjdeš tam a ukážeš, zač je toho loket!'' Povzbuzoval ji stále. Možná marně.
,,Nemůžu. A běž už, prosím.'' V ten moment se jí opět zlomil hlas. Otec ji pro jistotu nechal a v tichosti odešel. Dívka se už jenom naivně dívala na svoje promrzlé nohy na jemném koberci.
firework^
