Soused od vedle

•2. kapitola•

16th December 1999
Greenwitch

Niall's POV

Z včerejšího večera mi nebylo moc dobře.
Zjištění, že můj idol ví, že ho miluji nebylo zrovna úžasné.
Ale neřekl jsem mu nic hrozného, spíše se jen omlouval, což ve mě vyvolalo naději.
Večer po 'doučování' jsem nemohl usnout.

•••
S myšlenkou, že mě čeká Harry rozvalený na mé posteli a také s realitou, že je to doopravdy jen myšlenka, jsem šel domů.

Vážně se mi nechtělo čekat na Louisovo doučování.

Chtěl jsem se jen opít a spát.

Ale nebylo mi ještě ani 21, tudíž jsem nebyl plnoletý, nýbrž mi je teprve 19 let.

Když jsem uslyšel zvonek šel jsem otevřít.

Čekal jsem příliš živého Louise, ale za dveřmi byl někdo jiný.

"M-má tady být Louis." zakoktal jsem.

Štve mě, že mám mít jednoho doučovatele a pokaždé chodí někdo jiný.

"Já nejdu, abych tě doučoval. Potřebuji ti něco říct." řekl černovlasý chlapec, "Jsem Harryho současný přítel. Celý včerejšek mluví jen o tobě. Nevím, jestli tě miluje, ale asi to ani zjistit nechci. Až ho zase někdy uvidíš, pověz mu, že jsem se chtěl dál věnovat spíš své hudební kariéře, byl to vždy můj sen." bez rozloučení odešel.

Chvíli jsem stál u dveří a s skloněnou hlavou jsem pěstí jemně bouchl do zdi.
Bolelo to víc, než jsem si myslel.
Rozklepali se mi ruce a já se složil hned vedle dveří.
Začali mi slzet oči a já nechal slzy volně stéct.
Tohle jsem doopravdy nechtěl.
Vždy jsem si přál být Harryho, ale tohle nebylo přesně to, co chci..

Uvědomil jsem si, že mě celou dobu poslouchá z kuchyně máma a tak jsem odběhl do pokoje.

--

Dnes přesně na čas zazvonil zvonek a já šel pomalu otevřít.

"Ahoj, dnes přesně," usmíval se.

"Ahoj. Pojď dál," též jsem se usmál,otočil se a šel do pokoje.

Do háje, má dobrou náladu, nemůžu mu jí zkazit.

"Dnes oblečený?" zmínil, když procházel po mém pokoji ke stolu.

"Ehh, jo," uchechtl jsem se, "Louis zase nemůže?"

"Vlastně může, ale chtěl jsem dnes přijít. Nevadí to?"

"Jasně že ne."

--

Dnes byl fakt usmívavý a spíš si se mnou povídal, než učil angličtinu.
Ale já mu neřekl, to co jsem měl..

"Nialle?" zaťukala mi matka na dveře pokoje.

"Hm?" otevřel jsem a nakoukl ven.

"Napadlo mě, když tě tady ten mladý kluk od vedle chodí skoro pořád doučovat, že bys mu donesl perník."

"Mami.., víš, že já nerad.." přerušila mě.

"Ano, já vím. To nevadí, jen jsem myslela, že by to bylo slušné."

"Snad někdy jindy."

--

Seděl jsem u okna a četl jsi celý sešit angličtiny, protože jsem doopravdy chtěl prolézt do dalšího ročníku.
Když jsem se nechtěně zahleděl do protějšího okna.
Mobil který měl před chvílí v ruce hodil o zem a z odezírání ze rtů jsem určil, že neřekl nic pěkného.

Mohl bych..mohl bych mu odnést ten perník a povědět mu to.
Ale já nevím, pokazím mu náladu, možná se mnou už nebude chtít ani promluvit..
Co bych pak asi dělal?

--
Ale doopravdy, sebral jsem se nachystal se, převlékl si jinou mikinu, aby nevypadalo, že mám jednu, vzal jsem do ruky moučník, klíče a šel.

Chvíli jsem uvažoval, jestli zaklepu nebo se vrátím zpět.

Ale později jsem neměl už na výběr, protože Harry otevřel dveře a skoro do mě drcl, protože byl nachystaný ven.

"Nialle? Co tady děláš tak pozdě?" řekl poměrně ošklivým hlasem.

"J-já myslel jsem, že bych ti mohl něco dát, za to doučování.."

"Buchtu?" řekl a ukázal na ní.

"Ehh, jo.. Vlastně myslel jsem, že ti jí dám a chtěl jsem ti také něco říct.."

Vzal si od mě tu buchtu, jak tomu říká, vrátil se domů a pak zas přišel.

"Dík. O čem? Víš, měl jsem v plánu někam vyrazit, ale když si tu, můžeš jít se mnou.." rozešel se po ulici.

"A-a kam?"

"Chci se podívat po jednom člověku. Notak, cos mi chtěl říct?" říkal do kabátu, protože byla dost velká zima a já byl jen v mikině, "Není ti zima?" zeptal se, přičemž si zapaloval cigaretu.

"Ne, eh, trochu ale to je fuk. Ty kouříš?"

"Jop."

"Aha, tak jo.." připadalo mi to dost nechutný, ale co jsem mohl dělat.

Šli jsme dlouhou cestu a Harry se před nějakým domem zastavil a sedl si na lavičku.
Poklepal vedle sebe, abych si sedl.
Díval se na mě, jako kdyby na něco čekal.

"Em, jo. K tomu co jsem chtěl říct. Nejspíš vím koho hledáš a je mi to fakt moc líto.."

"Kde je Zayn?" řekl vážně.

"No, Zayn. Tak se teda jmenuje. Byl za mnou před tím, než si přišel doučovat mě." snažil jsem se to prodlužovat a znít normálně.

"No a co se stalo?"

"Říkal, že se chce dál věnovat muzice a-a své kariéře.. Harry, je mi to líto.." stiskl jsem k sobě kolena, protože mi byla doopravdy velká zima, zvlášť když jsme seděli.

Zahleděl se do sněhu a nic neříkal.
Možná jsem to neměl říkat..

"Je ti zima viď?"

"Ne, ani ne.." lhal jsem.

"Ale jo," začal si sundavat kabát a podal mi ho.

"Ježiš, ne, to je v pohodě, je mi dobře, vždyť máš pod tím jen svetr.."

"Jo, mám. Tak tu jeden z nás umrzne a ty to nebudeš, mrzneš celou dobu."

"Děkuju.." poděkoval jsem a vzal si od něho kabát, i když jsem nechtěl.

"Je ti velký." zasmál se.

Přišlo mi divné, že po té zprávě není smutný, ale rozhodně jsem to nechtěl kazit a smál se tomu taky.