Za dobrodružstvím (Stopaři)

Kapitola 1.

Sestra, jménem Gabča, je starší o dva roky. Má hnědé kudrnaté dlouhé vlasy a křišťálově modré oči. Je jen o trochu větší než já. Většina lidí ani nepozná, že jsme příbuzné, protože jsme prý každá úplně jiná. Narozdíl od Gabči mám rovné špinavý blond vlasy. Oči mám zeleno hnědé a obě máme štíhlou postavu.

Připojila jsem na celou cestu naši rodinou flešku s nejrůznější hudbou. Zrovna nám skončilo "Is it over" od Thievery Corporation a začala naše oblíbená písnička - "City boy", kterou známe z the sims 3.

Najednou jsem na kraji silnice spatřila dva mladé kluky (starší než my). Strašně jsem se jich lekla. Jakoby se na té silnici najednou objevili. „Lindo, mám nápad." řekla mi Gabča a začala se pro ně vracet. „Hmm. Jen doufám, že na nás nic nevytáhnou. Ať už by to byla zbraň, nebo jejich genitálie." Nad mojí myšlenkou se jen zasmála. Věděla, že s tím budu souhlasit. Tohle bude jen zpestření našeho výletu. „Nazdar hoši ! Nasedat, šup, není času nazbyt." řekla rázně, ale přitom s optimismem Gabča a kluci hupli do auta. „Asi tuším, co se vám honí hlavou. Vyšli jste z baráku s tím, že někam pojedete. Jenže se vám za to za 1. nechce dát ani floka a za 2. vůbec nevíte kam, takže jste zvolili stopařinu, ať vás zavede už kamkoliv. Nemám pravdu ?"„No...Vystihla jsi to perfektně. Asi jste už něco takového zkusili, když o tom tolik víš. Nemám pravdu Jayi ?" „Dalo by se říct. Jinak holky já jsem Jayson." „Těší mě. Já jsem Gabriela a tohle je moje ségra Linda." „Já jsem Gillbert." „Ráda vás poznávám kluci." řekla jsem a podala Jayovi ruku. „Kluci, ještě se stavíme na benzínce. Potřebuju pořádně natankovat." „Skvělý," povídá Jay, „aspoň ještě koupíme něco na jídlo."

•••

„Půjdeš s námi Lindo?" zeptal se mně Jayson a otevřel mi dveře. „Asi jo... Taky si něco koupím." odpověděla jsem a vyšla z auta.
Procházela jsem regálama a přihlížela si všechny druhy Pringles. 
Nikdy jsem je moc nemusela, ale když byly ve slevě, tak jsem je prostě nemohla nevzít. Vždycky s nimi ze sebe s Gabčou děláme kačery (Přiložíte dvě Pringles k sobě a dáte si je do půlky do pusy)
Žádná akce tam nebyla. Ale co se dá od benzínek čekat. Po chvíli za mnou přišel Gill. „Vezmeš si ?" zeptal se, když viděl jak si je prohlížím. „Ne... Jsou strašně drahý." „Taky si myslím." U pokladny jsem se pěkně divila. Nakoupili si dvě plné tašky jídla. Asi to stopování mělo jiný důvod než to, že neměli peníze...

„Lindo, postřeh !" vykřikl Gill a hodil mi ze zadu Original Pringles. „Tyjo dík! Ale...Vždyť už jsme se o tom bavili. Jsou předražený. Na sněs si je." „Zpátky už je nevezmu." odpověděl s úšklebkem. Na to už jsem se jen pro sebe usmála. Možná to s nima nebude špatné...