Tajemná Kaluž

kaluž

Celé vyučování nedávám pozor a domů si kromě bahna také přinesu krásnou čtyřku.

''Co je to dneska s tebou?'' Zeptá se klára. Neodpovím. ''To jseš pořád naštvaná kvůli tomu bahnu?'' ''Nad mám blbej den'' odpovím a ona pochopí že to nechci rozebírat.

Když se unaveně ploužím domů je velká bouřka. Bouřky nesnáším hlavně když jsem sama. Mám takový negativní pocit. Jdu směrem k té louži. Ani nevím proč, ale zastavím se a stojím na místě. Chci se pohnout ale něco divného mi to nedovoluje.. Pomoc! V kaluži se objeví zas to divné pulsující šedé světlo a pořád je tlustší a tlustší... ''Néé!!'' Měla jsem to obejít...POZDĚ. JE POZDĚ.

Louže mi už pohltila boty. A teď je mi po koleně. Ty nohy co jsou v louži necítím. Začínám panikařit tak jak nikdy. ŘVU. Řvu před celou ulici ale je to na houby. Starou zapadlou uličkou totiž nikdo kromě mě necodí. Pomalu se potápí i zbytek mého těla. Než se mi podolí hlava strčím ještě přiškrceným hlasem zašeptat:'' Já nechci umřít tak mladá!'' To se mi ale potopí i zbytek obličeje a já se jen smutně podívám do mlhavé ulice. Co když je to můj poslední pohled? Kdo ví?