Epilog

480 53 5
                                    

Mýlil jsem se.
Žádné 'za rok' nebude.

Už ji nikdy neuvidím. Hned po tom pozdravu zmizela.

Nevrátila se.

Ptal jsem se jejich kamarádek kde bydlí. Ukázaly mi to místo a já zvonil a zvonil. Nikdo neotevíral.

Nikdo z jejich sousedů nevěděl o tom, že by v jejich okolí bydlela nějaká nádherná a tichá dívka.

Bylo mi hrozně.

Mé srdce se rozdrobilo na malé kousíčky a já přestal mluvit na její památku.

Má ústa se navždy uzamkla...

To její 'ahoj' nebylo uvítání do mého života. To bylo loučení.

První a poslední 'ahoj'.

KONEC

Tak tohle byla opravdu poslední kapitola. Ještě bych byla ráda, kdyby jste se vyjádřili o pokračování tohoto příběhu? Máte vůbec zájem?

A moje poslední... Děkuju

TicháWhere stories live. Discover now