Otevřete oči prosím! - Než se dostane zvíře na talíř..

Než se dostane zvíře na talíř - Ovce

Při pohledu na pasoucí se ovce by se mohlo zdát, že se těmto zvířatům vyhnuly praktiky moderního zemědělství. Bohužel tomu tak není.

Přirozené stádo ovcí čítá maximálně 60 jedinců. V zemích s vysokou produkcí vlny a skopového masa, jako je Velká Británie nebo Austrálie, se však ovce obvykle chovají až po tisících. Zvířata jsou tím stresována, nemohou žít normální společenský život, nedokáží si zapamatovat jednotlivé členy stáda, a to vše přispívá k abnormálním konfliktům ve skupině.

Nepřirozená velikost stáda, společně s genetickou selekcí, která snižuje všeobecnou odolnost organismu na úkor vyšší produktivity, vytváří vhodné podmínky pro nekontrolované šíření nemocí všeho druhu. Častým problémem jsou hniloby chodidel, které mohou být tak bolestivé, že ovce musejí chodit po kolenou. Ve Velké Británii má problémy s chodidly 92% stád ovcí. Hojně je také napadají cizopasníci – například škrkavka, motolice, kokcidie nebo svrab.

Nepřirozená velikost stád a zanedbání péče vede k tomu, že mnoho ovcí trpí bolestivými nemocemi.Jeden ovčák mívá často na starost kolem 1000 ovcí, a není proto schopen pravidelně kontrolovat zdravotní stav každého zvířete. Mnoho ovcí umírá víceméně nepovšimnuto – následkem nemocí, špatného počasí (ovcím na pastvině například chybí úkryt před mrazem) nebo nedostatku dobré pastvy či vody. Pro jejich majitele je však výhodnější počítat se ztrátami než platit za lepší dohled nad zvířaty.

Ovcím se nevyhnula ani genetické selekce (tzv. šlechtění), která se zaměřuje na vyšší plodnost a nárůst svaloviny či vlny. Ovcím se nyní často rodí místo jednoho jehněte dvojčata či trojčata a také častěji, než je přirozené. To přináší mnoho problémů – k porodu může dojít v nejkrutější zimě, ovce v době těhotenství nemusejí zvládnout jehňata dostatečně uživit a mohou nastat těžkosti při porodu. Podle britských statistik každé desáté jehně zemře ještě před odstavem od mléka a každá dvacátá těhotná ovce zemře před porodem či při něm.

Uměle dlouhé chlupy zase přitahují masařky, které do ovcí nakladou vajíčka, a jejich larvy se pak živí kůží; způsobená poranění přitahují další infekce. V Austrálii se proti tomu provádí chirurgický zákrok zvaný mulesing, při kterém se znehybněným ovcím bez jakéhokoli tlumení bolesti odstřihávají kusy kůže okolo ocasu, což má vytvořit zjizvenou kůži, která mouchy nepřitahuje.

Ovce se mrzačí i jinými způsoby – kupírují se jim ocasy, samci se kastrují; ovcím v Austrálii se také štípají zuby. I tyto procedury se provádějí bez anestetik, způsobují akutní bolest a abnormální chování. K vážným poraněním mnohdy dochází při stříhání ovcí, neboť se provádí příliš rychle; ostříhané ovce hůře odolávají slunečnímu záření. Vzrůstající oblibu si získávají umělé oplodňování a embryo transfer.

Transport ovcí z Austrálie na Střední Východ, trvající týdny až měsíce..Podmínky ovcí při transportech a na jatkách se všeobecně příliš neliší od podmínek jiných hospodářských zvířat. Zvláštní pozornost však vyžaduje osud australských ovcí, jež se lodí převážejí na Střední Východ nebo do Severní Afriky. Tyto cesty trvají týdny až měsíce, a to bez ohledu na teplotní extrémy. Ovce jsou těsně namačkány v několika patrech a dostává se jim velmi málo vody a krmiva. Některé ovce zašlápnou nebo přidusí jiné, když se snaží udržet rovnováhu nebo se dostat k vodě. Zraněné a nemocné ovce jsou často házeny přes palubu. Přeživší čeká rituální porážka – hrdlo se jim rozřízne za plného vědomí.

Česká republika většinu vlny (právě z Austrálie) a významnou část skopového masa dováží. Pokud jde o ovce „vyprodukované" v naší zemi, ty sice nebývají drženy v tak obrovských množstvích (což je způsobeno především nízkou poptávkou), ale stále trpí následky genetických manipulací a snížené odolnosti vůči chorobám a jsou mrzačeny bez anestetik. V mléčných stádech se jehňata ovcím odebírají podobně jako dojným krávám. Na mechanizovaná jatka jsou ovce poslány v době, kdy by měly před sebou ještě mnoho let života.