Imagines with One Direction

Dear Niall...

Drahý Nialle,

při psaní tohohle tweetu vím, že je poslední. Jsem smířená s tím, že si tohle nepřečteš a už vůbec tě nepotkám. Zbývá mi poslední den.  Mám cystickou fibrózu. Jestli nevíš co to je, neřeš to. Jenom jsem ti chtěla napsat že tě miluju. Jo, takovích tweetů dostáváš denně tisíce. Myslím to vážně, každý den si mi pomáhal. S tebou jsem se smála, brečela... každý den jsem koukala na vaše videa, projížděla tvůj twitter... Doufám že jsi takový jaký všude píšou že jsi. Že čekáš na svojí princeznu. Doufám že takovou dívku jednou najdeš, vezmete se, budete mít děti a úžasný život. Všechno to co já nikdy mít nebudu. Přeju ti tohle všechno. Bohužel já znám svůj osud. Znám ho už docela dlouho zítřejší osudné datum - 18.9.2013. Je to divné znát datum své smrti ale já už jsem s tím smířená. Nepotkám tě, nepůjdu na váš koncert, nikdy ti neřeknu co všechno pro mě znamenáš. Na váš koncert jsem nemohla. Pouštím si alespoň záznamy, zavřu oči a představuju si že jsem tam taky. Že stojím mezi tisíci Directioners. Zpívám s vámi a užívám si každý okamžik. Nestane se to. Chci vám poděkovat že jste, jsem hrdá ,že jsem Directionerka. A jsem hrdá na to, že jako Directionerka umřu. Děkuju za nejůžasnější 3 roky mého života. Děkuju. Ale mám na tebe ještě poslední otázku: Will you marry me?

Posted by @MariaElHoraan      1 day ago      538 Retweets    913 Favorites

 Když si to blonďák dočetl stekla mu slza po tváři. Utřel jí šedivým rukávem mikiny kterou měl nataženou ke konečkům prstů. Teď už je asi pozdě. Řekl si sám pro sebe. Rozklikl si její profil a pojel si tweety. Jeden z posledních tweetů byl: 'Maria už neni mezi námi. Odpočívej v pokoji. -Její nejlepší kamarádka'. Po tvářích mu stekli další slzy které nechal zklouznout po obličeji dolu. Ihned si začal hledat informace o její rodině, o to kde se bude konat pohřeb - ano byl rozhodnutý, že tam půjde. Byl netrpělivý ale konečně se dočkal. Z Twitteru té dívky někdo odpověděl. Byla to její matka. Byla ráda že bude ochoten přijít. Pohřeb byl za 2 dny.

 Stál před zrcadlem v černém saku a společenských kalhotách. Obličej bez výrazu. Přišel o jednu ze svích princezen. O jednu Directionerku míň. Sice jí neznal, ale přece jenom to byla stráta, vlastně stráta z rodiny. Z té druhé rodiny. 

 Naposledy si prohrábnul jeho blonďaté vlasy. Otočil se na patě a mlčky šel ke dveřím. Obul si černé lakýrky, vzal si klíče a zabouchnul za sebou dveře. Cestou k autu potkal pár Directionerek co prosili o autogram, chtěli fotku, brečeli... Nevnímal je, dělal jako by byl na ulici sám. Nastoupil do auta a nastartoval motor. Dojel na místo pohřbu, cesta trvala asi 2 hodiny. Když byl na místě určení vešel do kostela. Bylo tam hodně lidí. Všichni brečeli nad strátou. Došel do lavice a čekal. Chtěl udržet pláč, ale pár kapek slz mu ukáplo na sako. 

 K pultíku přistoupil farář a začal řeč "18. září nás opustila dívka jménem Maria, dívka která znamenala pro většinu lidí v této místnosti hodně. Dívka která trpěla neviléčitelnou nemocí a musela nás opustit. Anděl bez křídel, tak jí nazívalo mnoho lidí co jí znali. Snažila se pomáhat ostatním, chtěla být doktorkou a vynalézt lék. Bohužel se dožila pouhých 16 let. I tak si získala respekt od mnohých z nás. Jedno však nesmíme vynechat byla Directionerkou," to už nevydržel a slzy mu začali padat po tvářích dolu. Přivřel své, už od breku červené oči. "milovala je nejvíc na světě. Chtěla jít na jejich koncert, ale kvůli nemoci nemohla. Jeden ze jmenované skupiny si však našel v jejím srdci zvláštní místo. Niall Horan, to co na něm obdivovala nebyl vzhled, ale jeho chování. Milovala ho, ale nemohla mu to říct do očí. Teď si na její počest zahrajeme její oblíbenou písničku Little Things."

 Při písničce bylo poslední rozloučení. Zařadil se do fornty a čekal až na něj příjde řada. Když stál u otevřené rakve, poprvé jí pohleděl do tváře. Byla krásná. Sice bez života a výrazu, ale to na tom nic neměnilo. Kytici růží co držel v ruce položil vedle rakve. Z tváří si utřel slzy a pro něco šáhnul do kapsy. Vytáhl z ní modrou, semišovou krabičku. Jednoduchým pohybem ji otevřel. Vevnitř byl prsten. Vzal si ho do ruky. Podíval se na něj a vzal si její ruku. Navlekl jí ho na prsteníček. "Ano, vezmu si tě." tiše řekl mezitím co mu stále tekly slzy z očí. "Jsi moje princezna."