Díky bohu, že to mám do práce tak blízko, jinak bych totiž denně chodila pozdě.. a i tak to stíhám jen tak tak. "Ahoj Bruno, sorry že jdu pozdě, já jsem totiž..."
".. zaspala?" vylezl z kuchyňky Bruno s takovým zbrklým polo úsměvem.
"Promiň, znáš mě.. " obejmula jsem ho a šla do kumbálu. Nacpala jsem se do pracovního a šla za Brunem."Budeš potřebovat s něčím pomoct?"
"To je v pohodě, radši už jdi otevřít a za kasu" Ne, že bych z toho byla nadšená, ráda peču, ale moje práce je jinde, tak jsem ho poslechla.
po pár hodinách nudné práce..
"Za hodinu zavíráme, tak mě napadlo, co máš dneska večer na práci?"
"Nic moc, George není doma?
"Dostal volno, a tak se rozhodl jet na pár dní za rodičema, a já nechci být doma sám." Hodil na mě smutný pohled, on teda umí dělat psí oči.
"Co chceš podniknout?"
"Můžeme jít ke mně, cestou koupíme popcorn, colu, doma mám nějaký rum a můžeme se mrknout na Titanic." Titanic? Ten film je snad ta největší slaďárna pod sluncem. Nadechla jsem se a byla připravená se z toho vymluvit. Pak jsem se ale zamyslela. Buď budu doma, s vínem a křížovkou, nebo budu s Brunem. A přestože budu muset přežít Titanik po stopadesáté, alespoň nebudu jako vždycky sama doma. "Jo, tak jdem?" usmála jsem se a odemkla zadní východ.
"No počkej ale, je teprv čtvrt na 6."
"A ty máš jako pocit, že ještě někdo přijde?"
"Máš pravdu, jdem, jen se převléknu."
"Nespěchej.."
u Bruna..
Jeho dům...nebo spíše vila, je hotové království. Od nejmodernějšího nábytku po nejdražší obrazy, prostě sen. A má kočku, Lisu. Teda, patří Georgovi. Což mi připomíná, že musím napsat sousedce ať vyvenčí Ellie /moje dalmatinka/.
"Posaď se, a chovej se tu jako doma." usmála jsem se, přikývla a rozvalila se na jejich gauči. Samozřejmě tu zdaleka nejsem poprvé, stejně mi ale vždy přijde, že je tu něco navíc. Chvilku jsem si jen užívala ten pocit odpočinku, rychle jsem ale vyskočila, a šla za Brunem do kuchyně, přece ho tam jen tak nenechám. n už si ovšem stačil svléct triko a obléct se do volných tepláků. Měl nádherné tělo, vypracované, a všechny svaly vyrýsované...achjo, škoda, že je tu gay..ledaže..
"Bruno? Už dlouho se tě chci na něco zeptat, jednom jsem...eh, promiň, omylem jsem zaslechla když jsi se bavil s Georgem o tom, že prý přijede tvůj bratr nebo co...?" Trochu ho má otázka zarazila, ale jako vždy se snažil s hrdostí zachovat naprostý klid, vždy byl velmi vyrovnaný.
"Ano, no..brácha má přijet zítra na návštěvu, potřeboval jsem aby to bylo tajné, protože si s Georgem vůbec nerozumí. Tak chci využít toho, že Georg odjel na pár dní k těm rodičům, a já už Johnnyho neviděl nějakou dobu, tak jsem ho pozval."
"Nevěděla jsem, že máš bratra, nikdy ses o něm nezmínil..?"
"Neviděl jsem ho už pět let." řekl opět vyrovnaně, i když jsem si nemohla nevšimnout té slzy v jeho očích, která se nelítostně drala na povrch. "Prosím, neříkej to Georgovi. Sice před ním nerad něco tajím, ale prostě mu jen nechci přidělávat starosti."
"Ale prosimtě, to bych ti nikdy neudělala." Tím jsme toto téma ukončili, alespoň na nějakou dobu. Ale sakra, furt mi to vrtá hlavou. Jaký ten "Johnny" asi může být? Jak vypadá? Jak se chová? Co je zač? A budu si s ním rozumnět? Je stejně úžasný jako Bruno? A je to taky gay? Tolik otázek. Zasedli jsme za ultra mega velkou plazmovou obrazovku, v rukou colu s rumem a horu popcornu. Film začal. Předem mi bylo jasné, že se nebudu soustředit na dramatický srdcervoucí osud DiCapria a té zrzky, ale nevěděla jsem, že se stanu posedlou Brunovo bratrem. Nemohla jsem to dál držet v sobě, musela jsem se na něj ještě zeptat. "Seznámíš mě s ním?" vyhrkla jsem bezhlavě. "Cože? S kým?" byl trochu zmatený.
"S Johnnym. Podívej, prostě bych ho chtěla poznat. Když si tak sednu s tebou, a tím myslím, že tě mám vážně moc ráda, tak s ním třeba taky." mrklajsem na něj s jiskrou naděje v očích, a Bruno nerad ale nakonec souhlasil. "No dobře Daisy, pokud to tak chceš tak ano. Ale varuji tě, můj bratr není jako já." Ten poclední dodatek jsem nevnímala, stačilo mi jen to "dobře". Podle mých vzpomínek, jsem usnula někde okolo té části jak si to rozdají v autě. Přesněji jsem usnula na Brunovo hrudi, s rukama obtočenýma kolem jeho pasu.
Vzbudila jsem se v neznámém pokoji. Teda ne tak úplně neznámém. Byl to Brunovo pokoj pro hosty. Hlavou mi bleskově proletělo milion obav. 1. Kolik je sakra hodin?! Histericky jsem pohlédla na monitor svého Iphonu. No počkat. Ono je 10:00? Proč mě nevzbudil do háje, vždyť jsem měla přijít do práce před třema hodinama! Náhle jsem si včimla SMS zprávy
"Brý ráno Franny, vyspala ses? Do práce jsem za Tebe dnes poslal Janis, tak se neboj. A Ellinku jsem Ti ráno vyvenčil. Usnula jsi tak tvrdě, že jsem Tě akorád převlékl a hodil do postele. Odpoledne mi zavolej, a domluvíme se jak to uděláme večer i s bráchou, ahoj :*"
Proč to ten Bruno dělá, tak hezky se o mě stará.. To, že mě převlékl je pravda, probudila jsem se totiž v jeho košili. Je to skvělej kámoš. Rychle jsem si na hlavě vytvořila nemotorný drdol, a slezla dolů do kuchyně udělat si něco k jídlu. Díky bohu, že jsem se včera nenamalovala, to bych teď vypadala jako ještě větší zombie. Po schodech jsem několikrát zakopla a když jsem došla do kuchyně stál tam zády ke mě Bruno. Udiveně jsem vyhrkla "Ty nejsi v práci?".
Když se ale osoba otočila, zírala na mě jako na nevítaný přízrak, a ještě u toho cosi žvýkala, pomalu mi došlo, že přede mnou nestojí Bruno. Teda, vypadal jako Bruno...On má identické dvojče a nikdy mi to neřekl?! No počkat...ne jenom, že mi neřekl, že má dvojče, ale hlavně se nezmínil o tom, že tu bude takhle brzo! A já tu teď před ním stojím s masnou hlavou a polonahá, přesněji v Brunovo košili. Bomba. Tak to si sežere.- Díky za přečtení, hezký den :)
ČTEŠ
Dívka z kavárny
RomanceŽiju svůj život. Jsem šťastná, starám se jen o sebe, svého psa, a svoji kariéru, a to stačí. Nepotřebuji za sebou tahat nějakého obtloustlého ňoumu, který mě bude furt jen brzdit a sekýrovat. Konec konců, nejsem holka.. žena do vztahu. Vyhovuj...