Hisaruki je strašidelná městská Japonská legenda o něčem záhadném o kterém vědí jen malé děti. Lidé často slyší děti jak si šeptají o Hisarukim, ale vypadá to že nikdo neví kdo nebo co to je. Tenhle příběh kombinuje dvě městské legendy: "Hisaruki" a "Kirakira-san" které jsou v podstatě stejné.
Jsem učitel, a nedávno jsem našel práci v mateřské škole v Japonsku. Hned vedle školy je buddhistický chrám, a těsně za oběma budovama je starý hřbitov. Kolem hřbitova je vysoký kovový plot, se špičákama, aby se zabránilo tomu že se dovnitř dostanou nějaké děti a ztratí se tam, nebo že tam udělají nějakou neplechu.
Po pár dnech, jsem si všiml něčeho opravdu divného. Na plotu kolem hřbitova byly vždy napíchnuté ještěrky nebo hmyz. Přemýšlel jsem nad tím kdo by udělal něco takového. I když bylo možné že je to práce nějákého neposlušného děcka z mateřské školy, taky to mohl udělat někdo jiný.
Mateřská škola měla stejný vchod jako buddhistický chrám, takže lidé přicházeli a odcházeli celý den. Také někteří studenti ze základní školy si často hráli na hřbitově, takže bylo těžké určit kdo to dělal.
Nicméně, jednoho dne, byl naleznut krtek který byl nabodnutý na plot. Ředitel školy ho našel a okamžitě ho vyhodil do popelnice. O několik dní později, byla na plotě nabodnuta kočka. Bylo to horší a horší.
Ředitel školy se rozhodl že s tím něco musí udělat. Uspořádal schůzku s učiteli a také pozval některé kněze z vedlejšího buddhistického chrámu.
"Kdo to dělá?" zeptal se. "Co mám udělat aby jsem to zastavil?"
Nastala dlouhá diskuze, ale nevypadalo to že má někdo nějaké řešení. Po necelé hodině, jsme pořád nevěděli kdo to dělá nebo jak to zastavit.
Několik dní potom se našel zajíc který byl nabodnutý na plot. Nebyl to jen ledajaký zajíc. Byl to domácí mazlíček z mateřské školy. Měli jsme ho v kleci v jedné z učeben a děti měli povoleno ho krmit. Našel jsem ho ráno když jsem přijížděl do práce.
Jedno z dětí v mé třídě to ráno přijelo do školy brzy, vzal jsem ho stranou a zeptal se ho jestli něco neviděl.
Dítě řeklo jen jediné slovo: "Hisaruki"
"Hisaruki?" zopakoval jsem. "Co je Hisaruki?"
Ptal jsem se ho znova a znova ale malý chlapec neuměl vysvětlit co myslel. Zakryl si rukama oči a třásl hlavou a opakoval "Hisaruki.....Hisaruki.....Hisaruki..."
Později, jsem se zeptal jiných dětí na "Hisaruki". Každé dítě ve třidě znalo to jméno ale nikdo neuměl vysvětlit kdo nebo co "Hisaruki" je. Bylo to velmi frustrující.
Byla tu ještě jedna divná věc která mě uděřila. Děti věděly že zajíc byl zabit, ale nikdo z nich nevypadal nějak smutně. Vypadalo to jako že to prostě přijaly. Měl jsem divný pocit že dokonce čekali že se tohle stane.
Na konci dne, je jejich rodiče přijeli vyzvednout. Zeptal jsem se rodičů jestli někdy slyšeli jméno "Hisaruki", ale nikdo z nich si nevzpomínal na to že se o něm jejich dítě zmínilo. Rozhodl jsem že to také není postava z televize nebo knihy. Byla to záhada.
Když jsem se už chystal odejít, jeden z učitelů mě zastavil.
"Jsem si jistá že jsem viděla obrázek s tím jménem," řekla.
Řekla mi, že před několika lety, viděla obrázek nakreslený dítětem v její třídě...malý kluk...a byla si jistá že jméno napsané pod obrázkem bylo "Hisaruki"
"Co se stalo tomu malému klukovi?" zeptal jsem se.
"Odešel," odpověděla." Ale pamatuji si že okolnosti jeho odchodu byly podivné.."
Řekla mi že tneto kluk nebyl ve škole týden. Poté, jednoho rána, se objevili jeho rodiče aby vzali jeho učebnice. Vypadali že spěchají a nechtěli mluvit. Všechno co řekli je že jejich syn měl nehodu a že se stěhují do jiného města, ale jinak odmítli cokoliv podrobně vysvětlit. Učitelka jim dala učebnice, a jak odcházeli, všimla si že jejich syn seděl na zedním sedadle jejich auta.
"Měl na obličeji oční záplaty," řekla. " Ne jen jednu, ale dvě oční záplaty....na obou očích...."
To je vše co mi mohla říct. Nevěděla co se tomu klukovi stalo potom. Jeho rodiče odjeli a ona už ho nikdy neviděla.
Přístí ráno, když jsem přijel do práce, ředitel mi řekl že našel slepici nabodnutou na plot. Zakroutil jsem hlavou v nevíře. Vypadalo to jako že to nikdy nepřestane.
Později toho dne, o polední přestávce, děti si hrály na zahradě a byla moje řada aby jsem na ně dohlížel. Všiml jsem si jednoho chlapce, který byl ke mě nejblíže, jak najednou zastavil a podíval se na oblohu.
"To je Hisrauki" řekl.
Zpráva byla předávána kolem hřiště od dítěte k dítěti jako tichá pošta.
"Hisaruki"..."Hisrauki"..."Hisaruki"...
Jak jsem zíral v neuvěření,každé dítě jeden po jednom si přestalo hrát a zakrylo si oči rukama. Nekteré stály a některé si dřeply, ale všechny se ani nehly. Bylo jasné, slunnéčné poledne, ale nepříjemné ticho mě zamrazilo.
Klekl jsem si vedle chlapce který byl ke mě nejblíže a řekl, "Nic nevidím. Kdo je Hisaruki?"
Chlapec neodpověděl tak jsem mu sundal ruce z očí.
"Chci to vědět," řekl jsem přísně."Kdo je Hisaruki?"
"Nevím," zamumlal chlapec když si znovu snažil zakrýt oči.
Chytl jsem ho za zápěstí a zastavil ho.
"Řekni mi!" domáhal jsem se. "Kdo je Hisaruki?"
Chlapec vystrčil ukazováčky na obou rukách a zvedl je před mů obličej. Poté, se najednou snažil zapíchnout je do mých očí. Překvapilo mě to, ale naštěstí byl jsem schopný uhnout mojí hlavou na stranu a vyhnout se útoku.
Ještě před tím než jsem měl šanci zareagovat , chlapec se vyprostil z mého sevření a začal si píchat do svých vlastních očí. Srazil jsem ho na zem a zoufale se ho snažil zastavit.
"Pomocte mi někdo!" zakřičel jsem.
Jeden učitelů přiběhl na pomoc a až spolu jsme byli schopní uklidnit chlapce. Vzali jsme ho do nemocnice a doktorům se podařilo zachránit jeho oči.
Po této příhodě, se zvířata přestala objevovat na kovovém plotě. Žádné z dětí nezmínilo jméno "Hisrauki". Sem tam, je někdy vidím jak si zakrývají oči když jsou venku na hřišti, ale jen se to snažím ignorovat.
Občas nalézám malé ještěrky a hmyz nabodnutý na plotě, ale to jsem se také rozhodl ignorovat. Už nikdy jsem se dětí neptal na "Hisarukiho". Jsou nějaké věci které prostě nechceš nikdy vědět....
