Zvrácený osud

1. Lekce

Teď se určitě ptáte proč to nejsou kapitoly ale lekce. Jsem devatenáctiletá Blair a jako každý zaznamenávám kapitoly svého života. Jen s jedním jediným rozdílem. Mám pocit, že můj život se neskládá z kapitol, neotočí list po každém dni a nezačíná s čistím papírem. Můj život mi dává lekce. Věci po kterých musím zhluboka dýchat a snažit se postavit zpátky na nohy.
Moje uplně první lekce začala asi tak před pětapadesáti lety když moje babička porodila mou matku. Zprvu se zdálo že hodnější dítě nikdo mít nemůže, protože o naší rodině nikdo nic nevěděl.

Moje bábi je ta nejlepší ženská jakou jsem kdy poznala. Ale měla jednu nevýhodu. Talent na to poznat nesprávné chlapy, takže má matka se narodila v jejích devatenácti letech a otce, neboli mého dědu, jsme nikdy neznali. Pravděpodobně to byl nějakej ženáč 'na služební cestě' u babičky v posteli.

U mé mámy ze zpočátku zdálo, že bude jina. Byla chytrá, hubená a hrála na klavír. Každý chtěl být jako ona. Všichni ji měli rádi, naprostý opak svojí mámy. Už to pro mě vypadalo nadějně, že nemám šanci zdědit geny po bábi, což by znamenalo mit na vše smůlu. Doslova.
Ale v maminých dvaceti letech se vše změnilo. Našla si rockera se kterým chodila půl roku, a těhotná s ním byla po pěti měsících. Když pak zjistil, jak protivná dokáže byt těhotná dvacítka, tak ji opustil a máma šla na potrat. Ještě že v tom břiše jsem nebyla Já.

Máma si ale nevybrala dobrého doktora a brzký potrat ji způsobil že už nemohla otěhotnět.

Žila život na plno, to se ji musí nechat, ale nezavaznym sexem a požívání drog ji způsobilo ze v padesáti pěti letech vypadala na sedmdesát. Možná tak zle ne ale chovala se tak každopádně.

V každým případě po několika letech se stal zázrak a na svět jsem přišla Já.