Colby Brock (cz-FF-texting)

31

10.3.2017

Chlebíček: Omlouvám se, už jsem nemohla pokračovat.. :(
Chlebíček: Každopádně teď pokračuji..
Chlebíček: Takže, takhle to prostě bylo pořád..
Zobrazeno
Chlebíček: Toho 3.1.2017, když jsem se odhlásila došel večer domů zpitý jako snad nikdy.
Chlebíček: Byly jsme všechny doma, zrovna v kuchyni, sestra vařila a já s matkou jsme seděly u stolu, když přišel. Sestra se potichu vypařila do svého pokoje, měla štěstí, že si toho nevšiml.
Chlebíček: Jako obvykle na nás začal křičet..
Chlebíček: Byl rozzuřený jako nikdy dřív, nadával že jsem k ničemu a pak po mně začal házet boty, které měl z nevysvětlitelného důvodu v ruce..
Chlebíček: Vyhnula jsem se jim a to ho rozzuřilo ještě více. Zařval na mě ať se přestanu hýbat, nebo že mě vyhodí z okna..
Chlebíček: Pokud se ptáš, proč jsme od něj neodešly.. Byt byl matky a navrch nám vyhrožoval, měl u sebe všechny peníze.. Neodvážily jsme se kontaktovat policii.. Nikdo by se neodvážil, kdyby to zažil.. Navíc nám na telefonech zablokoval jakékoliv hovory, teda mně a matce, nevěděl že sestra má mobil..
Chlebíček: No.. Potom vzal do ruky největší a nejostřejší nůž, který byl v kuchyni a..
Chlebíček: Promiň, já nedovedu pokračovat.. Projdu se a pak ti zkusím napsat.. :(
Zobrazeno
Chlebíček: No, hodil na mě ten nůž, nijak jsem nestihla zareagovat a najednou na zemi ležela matka..
Chlebíček: Byla.. Mrtvá..
Chlebíček: Promiň, já nemůžu dál, to se nedá.. :'(
Zobrazeno
Chlebíček: No, už jsem se trochu zklidnila..
Chlebíček: Ta troska neudělala vůbec NIC!
Chlebíček: Vzal židli a mrštil ji po mně. Pak ke mně došel a tou židlí mě začal mlátit. Rozbil mi hlavu, tekla mi krev z nosu, z pusy. Zlomil mi nohu a ruce..
Chlebíček: Bylo to hrozné, nemohla jsem nic dělat, jenom jsem zhrouceně seděla na zemi, schytávala rány a vzlykala jsem. Prý byl zázrak že jsem ještě byla při vědomí..
Chlebíček: Sestra mi zachránila život. Sledovala totiž dění v kuchyni skrz pootevřené dveře a okamžitě zavolala policii a sanitku a rychle běžela a vzala si baseballovou pálku, kterou měla v pokoji..
Chlebíček: Zrovna se chystal mi zasadit do hlavy židlí snad i smrtící úder, když ho sestra praštila zezadu do hlavy a on omdlel..
Chlebíček: Potom si nepamatuju, co se dělo.. Sestra říkala, že jsem omdlela, vezli mě do nemocnice, matku zkoušeli oživit, ale..
Zobrazeno
Chlebíček: Potom jsem byla v nemocnici, ten měsíc jsem pak byla v kómatu.. Toho, nebudu jmenovat, zavřeli na doživotí..
Chlebíček: Když jsem se probrala, první co sestra udělala bylo, že mi dala mobil s tím, že mi někdo pořád píše. Věděla jsem, že jsi to ty.
Chlebíček: Byla jsem tak na dně a v depresích jako nikdy.. Ale začala jsem se z toho vzpamatovávat a řekla si, že minulost stejně nezměním..
Chlebíček: Už naštěstí nemusím chodit k doktorům na kontroly, jenom můžu, ale už se tam neukážu.. Už jsem skoro úplně zdravá a ty mi tak trochu vyplňuješ prázdné místo, které zůstalo po..
Chlebíček: Které zůstalo.
Chlebíček: To je vlastně celé.. Nechci abys mě litoval nebo měl jakékoliv povzbudivé řeči.. Prostě se chovej jako předtím, jo? Teď už klidně napiš..
Rohlíček: Jasně, chápu :)
Chlebíček: Děkuju ti Colby.. :) Mám tě ráda.

Chlebíček se odhlásil/a

Rohlíček: Taky tě mám rád, ale ty to víš.. :)