It's just a game!

3.KAPITOLA

„No tak dělej, už to aktivuj sakra!" vyjekl Shio a protočil očima. Sice jsme ten krystal našli, ale nevěděli jsme, jak ho máme aktivovat, aby se nám všem otevřela možnost vstupu do nových dimenzí. Já jsem si rukou podpíral bradu a znaveně koukal na monitor.

„O co se tady asi celou dobu snažím?" oplatil mu stejným tónem Niall a z jeho strany se ozývalo chaotické mačkání klávesnice. Bylo na něm vidět, že je naštvaný, protože mu to nejde. Niall byl jeden z těch typů lidí, kteří chtějí být ve všem perfektní a když v něčem selžou anebo jim to nejde, tak jsou pak nepříjemní.

„A podíval ses na internet?" zeptal jsem se a upil si zeleného čaje s citronem. Oba zmlkli a Niall se poškrábal na zátylku.

„Ehh, to mě taky napadlo. Zrovna jsem se tam chtěl podívat." Odkašlal si Niall a já se nad tím musel zasmát. Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly něco málo po desáté. To se to tady snažíme zjistit už přes hodinu? Povzdychl jsem si a opřel se o opěrku židle. Jsem už docela dost unavený. Nikdy bych nevěřil, že mě hra dokáže tolik znavit. Promnu si oči a poupravím si sluchátka na uších, které už mě nepříjemně tlačily.

„Mám to!" vyjekl Niall a krystal v jeho ruce začal zářit. Naklonil jsem se zpátky k monitoru, najel kurzorem myši na krystal a chytil se ho. Když jsme se ho chytli všichni tři, tak nás to vymrštilo do vzdychu a na obrazovce se pak objevila animace toho, jak se nové světy otvírají. Konečně.

-
„Harry. Harry, vstávej, přijdeš pozdě do školy!" ozvalo se bouchání na dveře a já prudce zvedl hlavu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že nejsem v posteli, ale stále u stolu. Sklopil jsem pohled na klávesnici a zamračil se. Ach jo, tak dneska byla můj polštář zase klávesnice. „Notak Harry vstávej!"

„Jsem vzhůru mami." Zvolal jsem na ní, aby nemusela už dál stát za dveřmi.

„Obleč se a přijď na snídani." Hlesla a uslyšel jsem, jak odchází. Podíval jsem se na monitor a uviděl, že hovor mezi mnou a kluky stále běží. Klikl jsem na ikonku skypu a uviděl Nialla, jak sedí před monitorem a jí cereálie.

„Dobré ráno." Zasmál se a dál se ládoval snídaní. Pozdrav jsem mu oplatil a promnul si oči. „Ty jo po ráno vypadáš dost bídně." Znovu se zasmál Niall a upil si čaje.

„Díky, to vím i bez tebe." Odkašlu si a napiju se minerálky, co stála vedle stolu. V krku mě škrábalo a hlas jsem měl hrubší než obvykle.

„Jo a mimochodem," Začal Niall a naklonil se k webkameře jako kdyby mi to chtěl pošeptat. „máš na obličeji otlačenou klávesnici." Zasmál se, zvedl se ze židle a došel ke skříni za ním.

„C-Co?" broukl jsem a přejel si po tváři. Zvedl jsem se a došel k malému zrcadlu, které mám zavěšené na stěně. Na levé tváři jsem měl opravdu otlačenou klávesnici. Přejel jsem si po tom a slabě sykl. Docela to bolelo. Ale pohled na moje naprosto příšerné a přeležené vlasy mě bolel ještě víc. „To ne." Zakňoural jsem a snažil se je pomocí hřebenu nějak upravit. Nakonec jsem to vzdal a rozhodl se, že do školy půjdu jako magor. Podíval jsem se na Nialla, který se zrovna převlékal a tak jsem mu dal trochu soukromí a šel se také převléct. Vzal jsem si čisté spodní prádlo a z věšáku si vzal školní uniformu, kterou jsem si na sebe následovně oblékl.

„Kluci jste tu?" ozval se Shioriho jemným rozespalým hlasem a já doběhl k počítači. Promnul si oči a zívl. „Ahoj Hazz." Usmál se na mě a znovu zazíval.

„Ahoj Shiori. Koukám, že ty jsi taky spal za stolem." Ušklíbnu se a rychle si házím učení do tašky.

„Ne, spal jsem v posteli." Ohradil se a prohrábl si mírně rozcuchané vlasy.