It's just a game!

4.KAPITOLA

S očima otevřenýma dokořán koukám do stropu a nehybně ležím na posteli. Před očima mám pořád scénky z filmu, na které jen tak nezapomenu. Z reproduktorů se ozve malé cinknutí oznamující nové upozornění a leknutím sebou trhnu. Sakra věděl jsem, že na to nemám chodit. Před očima se mi vybaví pohled na Travise, jak drží mou ruku. Zakroutím nad tím hlavou a dojdu k počítači. Chtěl mě jen utěšit a bylo to od něj hezké, to je vše. Párkrát hýbnu s myší, aby se obrazovka rozsvítila a najedu na ikonu W.S.A-čka.

BlACKDarkness sent you a friend request.

Black? Na chvíli se zamyslím a svraštím obočí. No jasně. To je ten kluk, kterého jsem zachránil před štírem. Po krátkém rozmyšlení jsem stiskl tlačítko ignore. Odcházím od počítače, ale cinknutí se ozve znovu.

BlACKDarkness sent you a friend request.

Zase on? Udělám to samé, co předtím, ale žádost mi přejde znovu. Bože můj ten je otravnej. Nakonec si ho přidám a zakroutím nad tím hlavou. Během minuty mi od něj přijde zpráva a já usednu k počítači.

BlACKDarkness: Ahoj.
InvisibleGuy: Ehm...čau?

Co po mně sakra chce? Nemám nejmenší chuť si teď s někým povídat.

BlACKDarkness: Jak se vede?
InvisibleGuy: Co chceš?
BlACKDarkness: Snažím se začít konverzaci.
InvisibleGuy: Jsi otravný.
BlACKDarkness: Hmm...drzoun.
BlACKDarkness: Řekneš mi tvé jméno, protivo?
InvisibleGuy: Proč bych to měl dělat?
BlACKDarkness: Protože tě o to mile žádám.

Bože...

InvisibleGuy: Jsem Harry, ty?
BlACKDarkness: Jsem Black.
InvisibleGuy: Hej! Já ti taky řekl moje pravé jméno.
BlACKDarkness: To je tvoje věc, co jsi mi řekl.
InvisibleGuy: Dělej, řekni mi ho.
BlACKDarkness: Tohle ti bude muset zatím stačit.
InvisibleGuy: „Zatím"?
BlACKDarkness: Dík za pokec, Harolde.

Tomu teda říkám pokec. Kdo si myslí, že je? Hraje si na tajemného a přitom se nechal zabít od hloupého štíra. Vypínám monitor a ulehnu zpátky do postele. Ale jakmile zavřu oči, objeví se mi před nimi ohavné scénky z filmu. Možná bych mohl...Ne to nepřichází v úvahu prostě-!

Opatrně, abych nikoho nevzbudil, otevírám dveře a po špičkách vcházím dovnitř. Chvíli stojím ve dveřích, abych si zvykl na tmu, a pomalými krůčky dojdu k posteli nacházející se v rohu místnosti. Pokleknu k ní, skousnu si ret a zalije mě pot. Jemně šťouchnu do člověka ležící na posteli a ten se hned probere.

„Co to kurva-?" rozsvítí lampičku a podívá se na mě. „Harry, co tady sakra děláš?! Víš kolik je hodin?" šeptem mě okřikne a promne si oči.

„Nemůžu spát. Bojím se." Přiznám a sklopím pohled.

„A co já s tím-? Nee. Neříkej, že chceš to, co si myslím." Dívá se na mě Dylan a kroutí hlavou.

„Mohl bych spát u tebe?" zakroutí hlavou. „Prosím." Zaprosím zoufale a do očí se mi naženou slzy.

„Panebože, tak pojď." Posune se a já si lehnu za něj ke zdi.

„Děkuju." Usměju se na něj a uvelebím se na polštáři.

„Ale žádný teplý mazlení, okay?" povzdychne si a chce zhasnout.

„Nezhasínej! Nech prosím rozsvíceno." Zakňourám a peřinu si vytáhnu až ke krku.

„Bože, jak někdo jako ty může chodit na střední?" vzteká se a otočí se ke mně zády. Sám pro sebe se pousměju, obejmu peřinu a snažím se usnout, což se mi po hodině podaří.