Milostná Slast

1. část

Cestu mi zaterasil vysoký muž  bílými vlasy po ramena a růžovými oči. Na sobě měl  lékařský plášť a brýle na nose.

,, Omlouvám se," řekla jsem a rychle proběhla kolem něj. Děsil mě. Měla jsem z něho takovým pocit jako ze sériového vraha.

Nedíval se na mě jako ostatní muži. Jako na sexy holku, kterou by chtěli mít v posteli. Ani jednou pohledem nezabloudil na křivky mého těla nebo na poprsí. Hned mě napadlo, jestli není gay.

,,Jsem Tougo Sakamaki a nabízím ti jedinečnou možnost si přivydělat." Zastavila jsem se pět metrů za ním. ,,Co, prosím?" Otočím se.

,, Slyšela jsi mě dobře. Mám pro tebe dobře placenou práci." Dojde přede mne a podá mi bílou obálku. ,,Tohle jsou peníze předem, nech si to, i když nebudeš souhlasit. Ale pořádně si to promysli, tvůj plat by byl měsíčně sedmkrát větší."

,,Ale..." Sevřu v prstech obálku. ,, Sám tě kontaktuji, až nastane čas." Na ta slova zmizí. Podivín.

Sedla jsem si na schody vedoucí k jednomu ze zdejších paneláku a rozbalila obálku. Zalapala jsem po dechu, když jsem uviděla tolik pětistovek, až se mi z toho zatočila hlava. Pět tisíc krát sedm je... Počítala jsem v duchu. 35 tisíc.

Znova a znova jsem počítala peníze a přemýšlela, co s nimi budu dělat, až budu mít tolik peněz. Mohla bych si žít jako v ráji za pár měsíců. Peníze jsem vrátila do obálky a zamířila do obchodu. Tři tisíce si nechám na jídlo a zbytek utratím za oblečení. V novém oblečení se bude pracovat lépe.

Ve výloze s knihami jsem si upravila vlasy a zamířila přes ulici k obchodu s oblečením.

...

Po nákupu jsem zamířila nakoupit něco k jídlu. Hrozně se mi líbily nové kraťasy a tričko. Koupila jsem dva rohlíky, Májku a dvou litrovou vodu. Do rána by to mohlo stačit. Domů jsem přišla úplně vyřízená. Po večeři jsem si lehla a okamžitému usnula. Byla jsem si jednou věcí jistá daleko víc než čímkoliv ve svém životě. Tu práci beru.

Sen:
Seděla jsem na schodech obrovského domu. Bylo to tak obrovské a s překrásnou zahradou. Najednou mi někdo zakryl oči. Snažila jsem se poznat, kdo to je, ale nikdo mě nenapadal.

Po chvíli mě nechal, abych si ho prohlédla. Vypadal stejně jako ten muž. Bílé vlasy, jenom jeho byli trochu v té tmě do fialova, a narůžovělé oči. Vlasy mu zakrývaly levé oko. Okamžitě mi padl do oka. Kdybych jenom někoho takového potkala. Kdyby je kdyby... Nikdy nemůžu mít takové štěstí.

Přála si, aby se už nikdy neprobudila. Chtěla s panem záhadným být navždy uzavřena v nekonečném snu. Když najednou nebe ozářilo světlo. Zvhlédla a všimla si ohnivých šípů, které letěli směrem k domu. Dívala se, jak se dům postupně mění v popel. ,, Pozor!" Zakřičel na mě fialovlasý kluk s medvídkem v ruce. Během vteřiny jsem se čelem otočila na vlkodlaka, který po mě skočil.