Milostná Slast

2. část

S trhnutím jsem se posadila. Otřela jsem si zpocené čelo a několikrát zamrkala, abych se zbavila mlhy, která halila moje oči. Vyskočila jsem z postele s vyšla na ulici. Podívala jsem se na hodiny kostela. 9:30 ráno. Zívla jsem a vrátila se do bytu.

Nasnídala jsem se a přemýšlela. Práce... A tak dobře placená. A prakticky bez zkušeností, nabídnuta na ulici random holce. Že by striptérka? Nebo dokonce... Ta představa se mi moc líbila. Užiju si a ještě mi za to budou platit. Možná mě budou natáčet... Ta představa se mi sice zprvu nezamlouvala, ale nakonec by se mi určitě zalíbila.

Zachvěla jsem se. Ucítila jsem chlad na rameni. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Pak další dotyk na pravém boku. Zase nic. A nakonec mě někdo pevně objal kolem těla a prsty mi mnul bradavku. Cítila jsem chladné tělo, ale taky něco plyšového. Asi medvídka nebo tak něco. Koutkem oka jsem se podívala na okenici, abych viděla člověka, který mě tady osahává, i když mi to zas tak nevadilo.

Málem jsem ovšem vyskočila z kůže. Ve skle okenice jsem viděla jenom sebe. Jako bych tady byla sama, ale viděla jsem dlouhé, až na smrt bílé prsty. Vykřikla jsem a rychle se postavila. Otočila jsem se a málem se mi zastavilo srdce.

Na posteli seděl kluk, plus mínus sedmnáct let, levandulově fialové vlasy a oči s takovým mrtvým nádechem. Kruhy pod očima byly opravdu hodně výrazné. Vypadal skoro jako mrtvola. A ta bílá kůže... Na sobě měl uniformu mostní školy. Tedy hodně podobnou, nejspíš si ji sám upravil. Jak moc dobře jsem ji znala. Vždyť několik mých milenců chodilo na tu školu.

Co mě ovšem zarazilo bylo, že ten kluk... ten kluk, co mě před chvílí ošahával a to velmi bravurně... ten kluk, co právě seděl na mé posteli... ten kluk, ano ten kluk, byl tím klukem, který v mém snu křičel, aby mě varoval před vlkem. ,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se.

Ten kluk na mě chvíli čuměl, tedy spíš na moje prsa, pak se zvedl došel až ke mně. Byl asi jenom o pět centimetrů vyšší než já, takže nic moc na výšku, ale to mi byla ukradený. Nelze soudit kvalitu jenom dle výšky. Už jsem měla i menší a uměli to velmi dobře...

Byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na tváři a naše nosy se skoro dotýkaly. Jeho jedná ruka držela mezi námi plyšového medvídka - hm asi mu budu říkat medvídek Pú - a druhou mi po tváři jezdil prsty, po krku až k dekoltu.

,,Kanato Sakamaki." Představil se. Sakamaki. ,,Ty jsi syn toho..." Přerušilo mě vlastní zalapání po dechu. Kanato mě praštil do zadku a tlačil na své tělo. Všechno bylo ještě intenzivnější, jak byl mezi námi medvídek Pú. Najednou se mu zatmělo před očima, asi na deset vteřin. Chvíli bylo všechno ok, dokud se svět nezačal točit a já padala k zemi. Kanato mě chytil než jsem si stihla rozbít hlavu o tvrdou podlahu. Na své hrudi jsem cítila lechtání plyše, a pak už jenom tmu.

Ani my neuvěříte, kde jsem se po nějaké době probudila....