Kluk z Ulice (H.S FF Cz)

*9*

Pořád se mi vrací ten rozhovor ze včerejška. Když se mi to vybavuje znova a znova a znova, že už nevím co dál. Už jsem přemýšlela, že bych se šla omluvit, ale já nemám za co. To on mě k tomu teoreticky donutil. Jenže ho zase nechci ztratit. A není tu nikdo, kdo by mi s tím mohl pomoct. Prostě jsem na to sama a taky sama to musím zvládnout. A začnu tím, že vylezu z postele dám si sprchu a upravím se.

Jsem po sprše, po ranní hygieně a po snídani. Teď zajdu s Dextrem a pak uvidím, co budu vůbec dělat dál. Obuju si boty, vezmu klíče, Dextra dám na vodítko a můžu vyrazit. Hned co výjdu ze vchodu si zapaluji cigaretu a odcházím se projít do parku. V parku si ani nesedám když vidím jak banda si tam báli jointy.

 Jsem skoro u baráku a když vidím Louise jak na mě mává ve známí ať jdu k nim, tak ani neváhám a svůj vchod jenom minu a pokračuji dál v chůzi. ,,Nevíš co je s Harrym?" Zeptá se mě Louis a na jeho odpověď jen zakroutím hlavou. ,,Proč?" Zeptám se teď já. ,,Nezvedá mobil a jeho otec nám řekl, že nemá náladu." Nemůžu uvěřit, že Harry nemá náladu.. zrovna on. ,,No bohužel. Asi mu žádná včera nedala." Řeknu, ale někomu se to asi nelíbilo, pač se někdo na mě vražedně podíval. ,,Cos to řekla? Myslíš že je to nějaký děvkař? Vždyť by žádnou nepodvedl. On si holky váží. Za to ty asi ne ty malá couro." Oh.. on mě urazil.. co budu dělat.. tomu se musím zasmát. ,,A ty jsi kdo?" Řeknu s pobavením v hlase. A vypadá to, že ho to víc rozčílilo. ,,Tak já ti řeknu kdo jsem. Jsem Niall a Harry je můj nejlepší kámoš. A ty ho nebudeš urážet." Vypadá vážně roztomile, když se vzteká. ,,No nic Loui. Mám ještě nějaké povinnosti. Tu máš cígo a měj se." Dám mu cígo a vyrážím domů. ,,Ráda jsem tě poznala Ni." Řekla jsem,když jsem byla kousek od budky. ,,Konečně doma." Řeknu si, když výtah zastaví na mém patře. Co to kurva je? Řeknu si v hlavě, když vidím na zemi u dveří jednu růži a pod ní nějaký lístek. Růži s lístkem zvednu a otevřu dveře. Dextra odepnu z vodítka. Růži dám do vázy a začnu číst lístek.

,,Milá Liss, je mi opravdu líto toho, co jsem včera udělal. Byl jsem opilej a moc se za to omlouvám neměl jsem to dělat. Sám nevím, co k tobě cítím. Ale jedno vím jistě. Chci aby jsi byla moje, jen moje. Po ničem jiném mé srdce netouží. Jsi jako anděl, který spadl z nebe a přišel mě chránit. Jsi holka jako žádná jiná. Prosím odpusť mi to a dej mi druhou šanci.

                                                 XXX
                                      Tvůj Harry. "

Po dočtení lístku mám zvláštní pocit. Nevím jestli to je tím že ho mám taky ráda nebo jestli to je tím, že nevím jestli mu chci tu druhou šanci dát. Lístek položím k váze s růži a jdu si lehnout do své postele. Pořád mi běhá v hlavě otázka. -Mám mu dát druhou šanci nebo ne?- Teď si vzpomínám na tu poznámku od Nialla. "Harry by žádnou holku nepodvedl." Vstanu z postele a jdu udělat asi nejdůležitější krok v mém životě. 

Stojím u dveří od Harryho bytu. Zaklepu a čekám, co se bude dít dál. Dveře otevře jeho otec. ,,Dobrý, co si přejete." řekne a prohlédne si celou mou maličkost. ,,Ehmm. Je doma Harry?" zeptám se a doufám, že je doma. ,,Ano je doma, mám vám ho zavolat?" zeptá se a čeká na mou odpověď. ,,Ano prosím." řeknu, načež jen kývne hlavou a zavře dveře. Když se dveře otevřou, tak neváhám ani sekundu a skočím mu do náruče a objímám ho okolo pasu. Harry mi objetí opětuje a svou hlavu pokládá na tu mou, pač je asi o hlavu větší než já. ,,Promiň, moc mě to mrzí." řekne a stisk zvětší. ,,V pohodě Harry. Odpouštím ti to." řeknu a stále ho nepouštím z objetí. Myslím, že mi tváři spadla slza. Až teď si oba dva všimneme, že ve dveřích stojí jeho otec. ,,Tati? Jak dlouho tu stojíš?" řekne Harry jak se naše objetí odpojilo. ,,Od té doby, co jsi otevřel dveře." řekne pobaveně. Nejspíš se momentálně červenám, protože se tak trochu stydím. ,,Tati mohl bys?" řekne a oba čekáme až Harryho otec odejde. ,,Oh, jistě. Neubudu vás nadále rušit." odpoví a následně zavře dveře. ,,Už asi půjdu." řeknu a mírně se usměju. ,,Já už asi taky." odpoví a na to mě obejme. 

Jsem asi krok od něho připravená otevřít dveře, ale jeho ruka mě chytne za tu mou přitáhne si mě do polibku. Polibek mu oplácím, ale netrvá dlouho. Jen se usměju ve dveřích a nasledně je zavírám.