Stál osamocený na širokém chodníku před obrovským viktoriánským domem s oloupanou omítkou a vyvrácenou rezavou brankou, čtverce trávy, které oddělovaly chodník od zdí domu, byly zarostlé a neupravené.
Byl tu sám a nebylo divu. Pochmurné počasí jako by zrcadlilo jeho náladu. Na zemi se válela mlha a z těžkých oblaků visících na obloze se neúnavně sypal déšť.
Jeho dlouhé tmavé vlasy se mu přilepily na obličej. Tmavé džíny, pruhované tričko a lehká kožešinová vesta nepříjemně studily na kůži. Jemu to ale bylo jedno.
Zhluboka dýchal, nasával svěží vůni deště a se zavřenýma očima nastavoval svůj obličej kapkám vody. Připadalo mu, že déšť z něj může smýt všechny jeho problémy, že mu umožní začít znovu od začátku. Neexistovalo ale nic, co by ho mohlo vrátit v čase, aby napravil své chyby.
Nikdo ho nepochopí. Nikdo ho nebude vidět takového, jaký ve skutečnosti je. Všichni v něm viděli zrůdu. On si ale nechtěl přiznat, že by jí mohl být. Nemůže být tím, za koho ho mají ostatní, nechce být.
Vrátil se v duchu do toho okamžiku, kdy se to stalo. Kdy se ukázalo, kdo zabil všechny ty dívky.
Všichni stáli v podivném šiškovitém útvaru na dlažbě pod zvonicí, která byla připojená k levé části jejich školy. On přispěchal jako poslední a prodral se dopředu.
Nedokázal odvrátit zrak. Pozoroval, jak se jedna moucha usadila na bledém obličeji mrtvé dívky.
I z bezprostřední blízkosti měl pocit nedefinovatelné kaše a s očekáváním se podíval na paži, která jako kdyby obtáčela hlavu, aby ji chránila. Ale hlava tam nebyla. Dívka už neměla lebku.
Podíval se nahoru a zaostřil na okno zvonice, ze kterého dívka spadla. Zalil ho pocit zadostiučinění. Udělal to. Opravdu to udělal. Přesně tak, jak mu našeptával ten otravný hlas skoro celý měsíc.
Vrátil se do reality, když ho někdo chytl za rameno. Tím někým byl psychiatr, který s ním už mnohokrát mluvil. To on mohl za to, že si o tmavovlasém všichni mysleli, že je zrůda.
,,Všechno je v pořádku. Půjdeme, ano?" promluvil psychiatr a tmavovlasý bez zaváhání nastoupil do nastartovaného auta zaparkovaného u chodníku, i když věděl, co ho čeká.
