Birthday gift [Czech fanfiction with Niall]

Je to jednodílovka. Pokračování nebude. Komentář a hvězdička potěší. WARNING !!!! OBSAHUJE 13+

Londýn. To je moje město. Blábolím o něm už od svých 13 let, když jsem tam jela za tetou. Vždycky jsem tam chtěla bydlet. Nakonec se mi podařilo rodiče přemluvit. Trvalo mi to 4 roky, ale vyplatilo se to. Přestoupila jsem tam na školu, a abych pravdu řekla, tak se mi na nové škole dařilo lépe než na té staré. Našla jsem si nové přátelé. V Česku jsem moc přátel neměla. Říkali mi šprtko a smáli se mi, že mám ráda matiku. Vždycky, když jsme psali test, tak každý ode mě opisoval. A když jsem jim neporadila, tak mi za to nadávali. Ale v Londýně ne. Byli tam lidé, jako jsem já a dokonce jsem se přihlásila do matematického kroužku pro pokročilé.

Právě dneska slavím své 18té narozeniny. Chtěla jsem jenom malou domácí oslavu s přáteli. Ale moje kamarádka Amy řekla ne. Že 18 mám jenom jednou za život a ty se musí pořádně oslavit. Nejprve jsem nechtěla, ale nakonec jsem souhlasila.

„Zamluvila jsem nám klub“ řekla mi Amy na obědě.

„Jaký klub?“ Zeptala jsem se.

„Funky Buddha“ řekla klidně.

„Cože? Děláš si prdel? Jak se ti to krucinál povedlo?“ Vykřikla jsem na ní a málem jsem se udusila jídlem.

„Mám svoje zdroje“ zasmála se tím svým zvonivým smíchem, který na ní tak miluju.

„Jaký zdroje?“

„Tajný.“ Usmála se na mě.

„Jo a mám pro tebe ten nejlepší dárek na světě.“ Vyhrkla na mě.

„Jaký?“ Zeptala jsem se zvědavě. Jo jsem zvědavý člověk a štve mě, když něco nevím.

„To je překvapení.“

„Tak mi ho řekni. Budu dělat překvapenou.“ Přemlouvala jsem ji a smutně na ní koukala. Ale ta holka je hrozně moc silná. Jen tak někomu nepodlehne.

„Nope! To by pak nebylo překvapení. Ale můžu ti říct, že je to fakt nejlepší dárek. A tenhle dárek ti jen tak nikdo nedá.“ Řekla a usmála se na mě. Pak jsme se zvedly a tácy odnesly, a šly do třídy na další hodinu.

„Zajdeme po škole na nákupy? Musíš si koupit nějaké fakt sexy a nádherné šaty na oslavu. Přece tam nepůjdeš v džínách, ne?“ Zeptala se mě Amy na hodině dějepisu. Fakt zábavný předmět.

„Co je špatného na džínách?“

„Nic. Ale na svoji oslavu takhle přece nemůžeš přijít a do Funky Buddha se to nehodí.“ Bože ta holka má pravdu.

„Tak fajn. Půjdeme mi koupit šaty. Ale žádné vyzívavé. Jasné.“ Upozornila jsem ji.

„Ale vždyť…“ skočila jsem ji do řeči. Já vím, že se to nemá dělat, ale ona by jinak nedala pokoj.

„Žádné ale, nebo fakt půjdu v džínách.“ Umlčela jsem ji.

„Fajn“ souhlasila, a pak jsme se věnovaly hodině. Nedávala jsem pozor, protože jsem pořád myslela na ten dárek, o kterém Amy mluvila. Sakra, co by to tak mohlo být? Nemohla jsem to zpustit z hlavy. No večer se to dozvím.

Hodina skončila a my jsme mohly vyrazit na nákupy. Prolezly jsme snad všechny obchody, které tam byly, ale nenašly jsme ty správné šaty.

„Sakra. Prošly jsme snad všechny obchody a nic. To nejsou obchody, ti říkám. Prostě ne.“ Rozčilovala se trochu Amy. A já jsem se ji jenom smála.