Tak tu mám další téma na rozebrání. K tomu proč jsem dala jako obrázek dvě osoby na motorce se dostanu až za chvíli. Někomu důvěřovat je v dnešní době hodně riskantní. Většinou člověk zradí, ale občas se stane, že ten člověk je s vámi, i když je to těžké. Takových lidí mám jen pár. A to část rodiny a asi dva kamarády co mi ne a ne podkopnout nohy. Za což jsem ráda. V dnešní době tě pomlouvají sotva se otočíš, ale to tak nějak nikdo ovlivnit nemůže, pouze ten co ty slova vypouští z pusy. Občas slova hodně ublíží, a občas nemusíte říct ani napsat jediné slovo nebo se té osoby jen dotknout aby jste tomu člověku dokázali způsobit bolest a pocit zrady. Ano i to je možné, v podstatě bez jakéhokoliv přičinění. A teď k tomu obrázku. Ten který sedne člověku za záda na motorku k němu musí mít velkou důvěru. Nemůžete ten stroj ovládat, nemůžete nijak ovlivnit svůj pohyb, jen se držet a doufat nebo spíše věřit, že se nic nestane. V podstatě dáváte svůj život do rukou někoho jiného.
Nebo takový ten ,,test důvěry" kdy padáte dozadu a čekáte jestli vás ten za vámi chytí nebo nechá spadnout. Podobně to funguje i v životě. Ten komu důvěřujete a ten komu na vás záleží by vás měl podpořit, být tu pro vás v těch zlých, ale krásných chvílích. Nepošle vás do háje, a nezačne vás ignorovat... Pomůže vám pokud to jde. Tenhle člověk si vaší důvěru zaslouží. Ten druhý nikoliv. Je to buď ten a nebo ten, nic mezi tím není. Důvěra by ale samozřemě měla být vzájemná. Pokud je jednostraná tak to je potom opět k ničemu. Lidé mnohdy důvěru berou na lehkou váhu. Pro některé to téměř nic neznamená a není jich málo.
____________________________
Tak tu máte další díl. Není to nic extra ale s touhle náladou to ani jinak moc nejde tak snad se líbí. :)
ČTEŠ
My thoughts
RandomDo téhle "knížky" budu psát různé slohovky týkající se mého pohledu na svět. Takže pokud vás tyto věci nezajímají tak to ani nečtěte. :D
