My thoughts

In my head #1

Části s názvem ,,In my head" budou části kde budu psát moje aktuální pocity. Tak trochu budu tuhle "knížku" využíván jako deník a jak už jsem psala tak pokud vás tohle nebaví nebo nezajímá tak to číst nemusíte, nikdo vás k tomu nenutí.
_________________________

Dneska se mi zachtělo psát mé pocity. Byla jsem celou noc vzhůru a tak už to mám předem promyšlené. Pro někoho není nic zvláštního být celou noc vzhůru... I když pro mě už vlastně také ne. I když jsem unavená a chci spát. Moje mysl mi to občas nedovolí a tak celou noc přemýšlím... Nad tím kdo vlastně jsem, kde jsem a co tu dělám a proč jsem na tom tak jak na tom jsem. No ale ani ta noc mi nestačila na to abych našla odpovědi. Vím jen že jsem na hranici naprostého šílenství a psychopat. Jojo, už to tak bude. Lidé co mě znají už se s tím začínají po roce a půl smiřovat. Ale ted se cítím jinak... Hůř... Už mě nic nebaví, nic mě netěší, a i kdyby jste mi koupili triskáč a zařídili cestu kolem světa tak mi zůstane ta kamená tvář. Stejně jako když jsem poprvé letos jela k moři, stejně jako když jsme nasedali do autobusu na cestu zpět. Stejně jako když jsem vystupovala z vlaku na nádraží Nového Boru a stejně jako když jsem nastupovala do auta a opět opouštěla moje město ve kterém jsem dříve bydlela. A stejně jako když mám pozítří odjet k mé tetě na vesnici ke které jsem se ještě před několika měsíci těšila. Nemůžu říct, že bych nebyla zklamaná kdyby se to zrušilo, to bych byla a hodně, ale nejsem z toho tak na větvi jako jsem z toho byla pokaždé když jsem tam jela. Mám pocit jako bych přestávala žít. Ztrácím chuť do života a už nešílím z maličkostí které mi život dal jako tomu bylo před nedávnem. Nebaví mě už kreslit, nebaví mě už skoro ani to focení, ale co je horší... Ani ta hudba, tóny baskytary a údery do bicích s výrazným hlasem zpěváků na mě nijak už nepůsobí. Metal nebo rock mi vždy zvedl náladu a teď už ani tohle se mnou nic nedělá. Je mi jasné, že je se mnou něco špatně. Jenže si nejsem pořádně jistá co to je.