Odebral jsem se do pokoje a uklidil si. Moc mě to ale nebavilo, nejsem někdo, kdo je fakt ulítlý na každodenním uklízení, takže jsem něco naházel pod postel a něco do skříně.
Pořád jsem musel přemýšlet o těch fotkách. Ne o fotkách, vlastně jen o Willovi. Proč jsme se museli znovu potkat? Kdybychom se nepotkali, bylo by to třeba lepší. A mamka by nemusela vzpomínat na nic. Stejně jako já.
Jen se ptám.. proč? Jsem ho nezastihl, třeba nám to už znovu není souzený. Prostě jsem chtěl od něj zdrhnout, ale pořád mě trápí otázka ‚proč?'. S myšlenkami na něj jsem si lehnul do postele a usnul. Vzbudil jsem se o půlnoci, když mi cinkl mobil s příchozí zprávou. Pomalu jsem si sednul, zvedl se a odešel si pro mobil, který byl stále na nabíječce.
„Ahoj..uhm Carle? Tady Will.. víš.. dlouho jsem přemýšlel, jestli ti mám odepsat. Dnes jsem přijel z výletu se svým přítelem a všiml jsem si toho vzkazu, co jsi mi tu zanechal. Můžeš se prosím ještě teď zastavit?"
Pro sebe jsem se pousmál. Vybavila se mi jedna vzpomínka, i když ani netuším jak.
Byl jsem u sebe a projížděl facebook, když mi přišla ve stejnou dobu smska s textem, ,jestli se nechci zastavit?' Pak jsem vylezl z okna pomocí starých věcí svázaných k sobě, spuštěných z okna, skoro jako ve filmech. Jenže jsem spadl do křoví a trochu se o něj poškrábal.
Poté jsem se vyškrábal na nohy a běžel tmavými uličkami s menším osvětlením za Willem. Nemohl jsem se ho dočkat.
Mamka na to nikdy nepřišla, ani dříve táta.
Když jsem tam doběhl, už mě čekal s horkou čokoládou ve dveřích a jeho sladkým úsměvem na tváři. Doběhl jsem k němu a dal mu pusu. Hned jak si všiml, že mám po sobě proužky krve, pobaveně a starostlivě zároveň se zasmál.
Jeho smích mi do teď zní v uších.
I když mi jeho tvář a úsměv říkají tolik, nevzpomněl jsem si.
Hrníček s čokoládou odložil a vzal mě jako princeznu do náruče, trochu jsem se pousmál a on mě odnesl do koupelny, kde mě nejdřív vysvlékl, vysprchoval a ošetřil.
Byl moc starostlivý a i to jsem na něm zbožňoval, zkrátka všechno. Prostě jeho.
Další pípnutí mě probudilo ze zasněné vzpomínky, uculil jsem se a koukl se na mobil. „Baterka byla úspěšně nabitá." Povzdechl jsem a přečetl si znovu tu zprávu, abych se ujistil, že nespím.
„Ahoj..uhm Carle? Tady Will.. víš.. dlouho jsem přemýšlel, jestli ti mám odepsat. Dnes jsem přijel z výletu se svým přítelem a všiml jsem si toho vzkazu, co jsi mi tu zanechal. Můžeš se prosím ještě teď zastavit?"
Zasekl jsem se u druhého řádku zprávy. Mobil mi sklouzl z ruky a smutně jsem koukal, jak mi mobil přistál přímo na noze. Ucítil jsem, jak mě pálí slzy v očích. Zakroutil jsem hlavou, mobil sebral a dočetl to. Prosí mě, abych přišel.. Ale v tomhle stavu nemůžu. Narovnal jsem se, protáhl se a zvedl se. Prohrábl jsem si vlasy, utřel slzy do rukávu košile, která mi byla volná a něco mi říkala.
Zavřel jsem oči a snažil se vzpomenout.
Seděli jsme v parku na lavičce a koukali na západ slunce, poté na objevující se hvězdy. „Není ti zima zlato?" Podíval se s úsměvem na mě a já pomalu přikývl. On si sundal košili a navlékl ji na mě. Poté si mě přitáhl blíž k sobě, dal si ruku kolem mých zad a položil si hlavu na moji, když jsem si tu svou položil na jeho rameno. Zavřel jsem oči a probudil jsem se druhý den u něho v posteli. Přinesl mi snídani a dal mi pusu. „Tu košili si můžeš nechat, sluší ti víc než mně." Usmál jsem se a dal mu pusu na nos a vzal si od něj snídani.
