21.4. 2014 - Převezli ho do nemocnice, měl řezné rány.. Jen doufám, že se nepokusil si vzít život. Bylo toho už pro mě dnes hodně.
22.4. 2014- Přišla jsem tam a koukla se na něj. Řekli mi informace, podepsala jsem papíry o hospitalizaci. Bylo mi dost provinile, protože jsem s ním nebyla doma, když se tohle stalo.
30.4. 2014- Neukázala jsem se tu pár dní, protože to stejně nemělo cenu. Dala jsem mu pusu na čelo a odešla. Žádná změna se nezaznamenala.
30.6. 2014- Potkala jsem se tu s Williamem. Prý tu chodil každý den, dokud se tu nepotkal s mým manželem, který mu vše vyčetl a málem mu vrazil. William se zdál víc zničený než já dle fyzické stránky. Měl kruhy pod očima, slzy neustále v očích. Obejmula jsem ho a tím ho doufám podpořila. Já jim ten jejich vztah nezakazovala, já byla ráda, že byl můj syn aspoň takhle šťastný. Vždyť o nic nešlo, jen o mého manžela.
30.8. 2014- Společně s jednou sestřičkou jsme mému milàčkovi ostříhali vlasy, podle toho jak je měl dřív. Samozřejmě jsme mu ostříhali i nehty a všechno ostatní aby vypadal zas tak, jak vypadal. Seděl u toho i Will, všechno hlídal. Poté co sestřička odešla, chytl Will mého syna za ruku a zas se rozplakal. Neudržela jsem se a rozbrečela se též. Doma byly větší rozpory s manželem, práce bylo až nad hlavu. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Kamenná tvář mi život neulehčovala. Will vstal, obejmul mě a poté mi podal kapesník. "Neplačte prosím.." Podíval se smutně a prosebně na mě. Přikývla jsem, utřela si oči a naposled jsem popotáhla. Will se na mě usmál a já ho poplácala po vlasech. "Děkuju." Pošeptala jsem mu.
***
Postupně jsme s Willem měli pocit, že se stav našeho miláčka zlepšuje. Blížily se Vánoce. Přivezla jsem sem stromeček a společně s Willem ho ozdobila. Mně i jemu se moc líbil. Nasadili jsme si santa čepice a jednu nasadili i Chrisovi, tedy Carlovi. Můj stupidní již bývalý manžel se rozhodl, źe když změní Chrisovi jméno, tak se zbavî Willa. Nikdy jsem to nechtěla připustit, proto jsem nic Willovi neřekla. Paul (už bývalej xD)nevěděl, že se zde setkáváme. On sem totiž už nechodil, pomalu jsem měla pocit, že se nechce už na Chrise ani podívat. Prý se mu zhnusil. A tím se zhnusil Paul mně a jà se s ním před měsícem rozvedla. Je to takhle lepší.
24.prosice 2014- Chris/Carl se probudil. Vyfotila jsem si ho hned, když Will začal pomalu vyšilovat. Ještě jsme vyfotili společnou fotku. "Miláčku!" Vyjekli jsme spolu naráz. Jenže Chris se koukl na Willa a nepoznával ho. Na tváři se mu vyměňovaly výrazy. Poté se podíval na mě. "Mami?" Žádal vysvětlení. Will se rozbrečel a utekl. Snažila jsem se ho zavolat zpátky, ale už jsem ho v životě od toho dne neviděla. "To byl tvůj přítel..dnes jste spolu měli výročí." Chris zalapal po dechu a zakroutil hlavou. "Já..Já si ho nepamatuju, proč tu vlastně jsem?" "Milàčku..snažil jsi si vzít źivot, protože vás tvůj otec chtěl rozeštvat.. Nemohl jsi zřejmě bez něho žít a tak jsi zvolil toto velice hloupé řešení." Hned na to Chris usnul, možná to ani nevnímal, netuším.
Když jsem si to četl, brečel jsem. Mamka taky. Koukl jsem se na ni. "Vàžně se mě vzdal tak lehce a já ještě lehčeji zapomněl?" Pošeptal jsem a sklopil trochu zklamaně pohled. Mamka pŕikývla a utřela si oči papírovým kapesníčkem, poté mi podala zbytek balení.
