16tiletá Melissa se naštěvovala z Austrálie do Čech se svými rodiči. Je chytrá, milá, hezká dívka ale tak trochu zvláštní. Za týden začíná škola a má obavy z přestupu z deváté třídy do prváku, protože nemá žádné přátele, díky její povaze a myslí si...
Když vkročím do budovy, vůbec nevím kam jít. Tolik chodeb, proč semnou nešla ta mamka kruci?! "Dobré ráno děti, vítám vás na naší střední umělecké škole, žádám všechny žáky, ať se seřadí před školou. Bude zahájen proslov jako každý rok, děkuji." Hlášení přestalo, tak jsem zase vykrocila z budovi a přidala jsem se k ostatním žákům. Všichni tam měli kámoše, kamarádky, jenže já úplně sama... Když jsem si stoupla za jednoho vyrostlého kluka, zaslechla jsem, jako by na mě volal. ,,Psssst, pssst, pojď sem." Otočila jsem se a uviděla jsem dívku menší postavy s tmavými vlasy. ,,Taky tu nikoho nemáš?" Zeptala se holka. ,,No, bohužel ne. Ty snad jo?" ,,Právě, že také ne. Jinak, já jsem Jenis, vím, divné jméno ale jsme z Kanady a prostě mi ho rodiče vybrali." ,,Fakt? My jsme zase z Austrálie, také mám divné jméno, Melissa." Jenis se zasmála a povídala dál. Byla hrozně sympatická ale také strašně ukecaná, 😅 tím líp. Když zrovna povídala o její bývalé škole, přerušil ji hlas v mikrofonu ředitele. "Milé děti, vítám vás dnes všechny u tohohle..." ,,Nic zajímavého, tohle jsme měli na naší škole pořad." Přerušila hlas Jenis. Bylo to strašně vtipné, jakým tónem to řekla, tak tu mám alespoň super kamarádku. Díky bohu! 😌 Jen škoda, že tu není Adam... 😔 ~Pokračování příště~ 👑💞🙌 *K*
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
