"Máš ty oči zavřené pořádně?" ozval se mi u ucha Chrisův hlas.
"Ano mám." zasmála jsem se. Cítila jsem Chrisovu ruku na zádek jak mě opatrně vede chodbou. Najednou se zastavil a otevřel dveře pokojíku. Vešli jsme dovnitř.
"Můžeš," zašeptal a já pomalu otevřela oči. "Panebože," zašeptala jsem. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Už jsem věděla, proč to Chrisovi tak trvalo. Na zdi byli malby zvířatek a vypadalo to jako kolotoč. V rohu byla bílá postýlka a kousek od postýlky byl přebalovací pult. V druhém rohu bylo zelené křeslo. Otočila jsem se ke Chrisovi a políbila ho. "Je to nádherné." řekla jsem.
"Líbí se ti to?" zeptal se s úsměvem. Přikývla jsem a znovu se rozhlídla. Došla jsem ke křeslu a posadila se. Natáhla jsem si nohy a ze země si vzala plyšáka.
"Líbí je slabé slovo," řekla jsem. Chris se zasmál a opřel se o postýlku. "Takže tady bude žít naše dítě?" zeptala jsem se a pohladila si bříško.
"Ano," přikývl a přešel ke mě. Klekl si a vyhrnul mi triko. "Ahoj April. Tady tatínek," zamumlal. "Mamince se pokojík líbí, takže doufám, že tobě bude taky," Pohladila jsem Chrise po vlasech a on se na mě podíval. "Už jen pět měsíců."
"Já vím," nevěřícně jsem zakroutila hlavou. "Utíká to strašně rychle. Navíc Henry má za tři měsíce svatbu."
"Naše dítě budu mít ty nejlepší rodiče na světě," ušklíbl se Chris a postavil se. Objal mě okolo pasu a já zaklonila hlavu, abych mu viděla do očí. Na rtech se mi vytvořil úsměv, když jsem si představila den až za námi příjde April, aby nám mohla představit svého prvního kluka. Dokázala jsem si přesně představit Chrisův pohled a to jak se na něho bude mračit, protože si bude myslet, že tento kluk není pro April ten pravý. Nemohla jsem se dočkat prvního momentu, kdy si jí budu moct pochovat. "Nad čím přemýšlíš?" pohladil mě po tváři.
"To nic," zakroutila jsem hlavou. "Udělala jsem sušenky, nechceš si dát?" zeptala jsem se a táhla ho ven z pokojíku. Chris se zasmál a přikývl. Posadil se ke stolu a já mu uvařila kávu a na talířek naskládala sušenky. Položila jsem to před něho a pro sebe jsem si udělala horkou čokoládu. Potom jsem si sedla k němu a začali jsme si povídat. Smála jsem se historce, která se mu stala v práci. A on se mi zase smál, když jsem mu vyprávěla jak jsem nemohla najít klíče, které jsem měla celou dobu v kapse. Čas utíkal strašně rychle a najednou tu byl skoro večer. Slunce už zapadalo, když někdo zazvonil na zvonek. Překvapeně jsem se podívala na Chrise, který pokrčil rameny a šel to omrknout. Slyšela jsem jak mluví do mluvítka, ale moc jsem mu nerozumněla.
"Zlato máme návštěvu!" zavolal Chris a já se zvedla od stolu. Když jsem došla do haly, zrovna otevíral vchodové dveře.
"Sarah!" vykřikla jsem nadšeně a běžela jí obejmout. Tašku kterou držela v ruce jí spadla na zem a přitiskla mě k sobě. Ale něco tu nehrálo. Všimla jsem si toho hned, jak mi něco mokrého dopadlo na rameno. Odtáhla jsem se od Sarah a ona se na mě dívala s očima plných slz. "Co se stalo?" zeptala jsem se vystrašeně a vtáhla jí dovnitř. Chris vzal její tašku a zavřel. Odvedla jsem Sarah do obyváku, kde se posadila a schovala si tvář do dlaní. Všude bylo tichu a místností se ozýval jen její tichý pláč. Koukla jsem se na Chrise, který stál ve dveřích. Naznačil, že nás nechá o samotě a já přikývla. Pohladila jsem Sarah po zádech a ona se na mě podívala.
"Rozešli jsme se," vzlykla a prohrábla si vlasy. "Řekl mi, že chce cestovat. A že můžu odjet s ním, ale já to nedokázala. Nemůžu přerušit vysokou." zašeptala. Objala jsem jí a začala jsem jí hladit po vlasech.
"To bude dobré," řekla jsem. "Třeba si to Collin rozmyslí-" začala jsem, ale Sarah zakroutila hlavou.
"Už odletěl," Sarah se podívala na svou tašku u dveří a potom zpět na mě. "Můžu tu na pár dní zůstat? Já vím, že máte rádi svoje soukromí, ale nemůžu být sama."
"To je přece jasný, že tu můžeš zůstat," pousmála jsem se. "Hele Chris, Henry a Marri jdou dneska na nějakou akci. Běž s nima." Navrhla jsem jí s úsměvem a Sarah si utřela slzy rukou.
"Nebudu jim překážet?" zeptala se opatrně.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Já jít nemůžu, protože mi tyhle akce už nedělají dobře. A aspoň mi mého manžela pohlídáš." Naschvál jsem zvýšila hlas, aby mě Chris který byl v kuchyni slyšel.
"Co mě tam pomlouváš?" zakřičel na zpátek a Sarah se konečně zasmála. Slyšela jsem kroky a netrvalo dlouho než se objevil v obyváku. Opřel se o rám dveří a zadíval se na nás dvě. "Jsi v pohodě, S.?" zeptal se a usmál se.
"Bude to dobrý," přikývla.
"Zlato navrhla jsem Sarah ať s vámi jde na tu akci. Nevadí?" usmála jsem se.
"Jasně že ne," ušklíbl se. "Aspoň má parťačku na pití." Podívala jsem se na Sarah.
"Pohlídej ho, aby se tak moc neopil dobře?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
