Forever young

-chapter 24-

"Panebože nemůžu uvěřit, že už jsme tady." Usmála jsem se a vešla do našeho nového domu. Uběhlo půl roku a my jsme si našli dům kousek od našich. 

"Líbí se ti tady?" zeptal se Chris, který se objevil vedle mě. Otočila jsem se k němu a vzala ho za ruku.

"Miluju to tady," zašeptala jsem a rozhlídla se po prostorném obyváku. "Panebože," zamumlala jsem a rozběhla se k nejbližší koupelně. Vyzvracela jsem celý svůj obsah žaludku a potom jsem si propláchla pusu vodou. "Chrisi?!" zavolala jsem a on se během sekundy objevil ve dveřích.

"Co se děje, lásko?" zeptal se ustaraně a došel ke mě. Objala jsem ho okolo pasu a zabořila hlavu do jeho hrudi. 

"Ty nevolnosti trvají, každé ráno už týden," zašeptala jsem a zvedla hlavu, abych mu viděla do tváře. "Možná-" nedokázala jsem dokončit větu, protože jsem se bála. 

"Myslíš?" Zeptal se a odvedl mě do obyváku, kde mě posadil na gauč. Potom si klekl předemě. "Musíme zajet k doktorce, Leno." 

"Ne-" zakroutila jsem hlavou. "Nedokážu to, Chrisi. Co když se zase něco stane? Co když to miminko nebude mít šanci na přežití?" 

"Podívej se na mě," zašeptal jemně a já se mu podívala do jeho dokonalých očí. "Teď už to bude v pořádku rozumíš? Zajedem k doktorce a společně to všechno zvládneme." Chris se jemně dotkl mé tváře a já přikývla. Hned na to jsme se převlékli a vyjeli k mé doktorce, ke které jsem chodila, když jsem tu ještě bydlela.

"Lena Hillová!" Zavolala si mě sestřička a já se vyděšeně podívala na Chrise. 

"Pojď." řekl a vzal mě za ruku. Vešli jsme do ordinace a doktorka zvedla hlavu od počítače. 

"Ach Leno," Usmála se a sundala si brýle. "Vypadáš nádherně. A toto musí být ten úžasný Christopher," podívala se na Chrise, který k ní hned natáhl ruku.

"Christopher Hill," představil se. "Moc mě těší." 

"Mě také," zasmála se a potom se podívala zase na mě. "Copak se děje, Leno?" Zeptala se mile a ukázala na dvě židle u stolu. 

"Ehm-" kousla jsem se do rtu, protože jsem nevěděla jak pokračovat. Podívala jsem se na Chrise a on mi stiskl ruku. To mi dodalo odvahu. "Už týden mám nevolnosti a-" nevědela jsem jak pokračovat.

"Chápu," řekla a ukázala na lehátko. "lehni si," nařídila a já poslechla. Vyskočila jsem na lehátko a ještě rychle jsem se podívala na Chrise, který mě sledoval. Doktorka přišla ke mě a vyhrnula mi triko. "Dělala sis test?" Zeptala se a já zakroutila hlavou.

"Potom co jsem potratila jsem si myslela, že to je možná jenom planý poplach." Vysvětlila jsem a doktorka chápavě přikývla.

"Tak se podíváme," vytáhla gel a potřela mi břicho.Potom mi přes něho začala projíždět tím přístrojem. Dívala se na obrazovku, tak jsem se tam podívala také, ale nic jsem tam neviděla. Odvrátila jsem hlavu, protože tu bylo přesně to, čeho jsem se obávala. Nebyla jsem těhotná- byl to jen planý poplach. "Gratuluji," Promluvila nečekaně a já se na ní překvapeně podívala. Podala mi ubrousky, abych si utřela břicho. "Chceš vypsat těhotenský průkaz tady, nebo si najdeš jiného lékaře?" 

Byla jsem tak překvapená, že jsem nemohla mluvit. Chris mě naštěstí zachránil. "Necháme si ho vypsat tady." řekl stejně zaskočeně jako já. Celou dobu, co ho vypisovala jsem byla potichu a ruku jsem měla na břiše. Když jsem potom vyšli z čekárny, Chris si mě přitáhl do náruče.

"Chrisi-" špitla jsme. 

"Je to v pořádku, Leno," pohladil mě po zádech. "Tentokrát to zvládneme dobře? Nic se mu tentokrát nestane, rozumíš?" 

"Bojím se," vzlykla jsem. "Nechci přijít o další miminko." 

"Já také ne," Chris se odtáhl, aby mi viděl do obličeje. "A taky nepříjdeme. Slibuju." 

Dojeli jsme domů a Chris mě hned poslal do postele. Uvařil horkou polévku a dalších milion dobrých jídel, které jsem snědla v posteli. Díval se, se mnou dokonce na filmy, které nesnáší. Po jídle jsem se chtěla jít vysprchovat, ale Chris mi napustil vanu, abych náhodou v té sprše neuklouzla. Přitom byl celou dobu se mnou v koupelně. 

"Chrisi tak moc mě hlídat nemusíš," pousmála jsem se. "Jsem v pořádku." 

"Nechci aby se vám něco stalo," řekl a přešel k vaně. Sedl si na kraj a pohladil mě po tváři. "Vy dva jste můj život." 

"Já vím," povzdychla jsem si. "Pořád mám ty sny o tom, že už jsme mohli mít dávno miminko. April by už se pomalu začala učit chodit a-" 

"Já vím," teď to byl on kdo si povzdychl. "Taky ty sny mám. A proto se bojím ještě víc. Co když se ti něco stane, když nebudu na blízku?" 

"Nestane," zašeptala jsem a přitáhla jsem si ho za triko k sobě. "Miluju tě." potom jsem opatrně přiložila rty k těm jeho. Chris se do polibku usmál a já měla v tu chvíli zase vše, co jsem si přála.