Spi sladce

Sladký domov

Procitla jsem z neklidného spánku a prudce se posadila. Chvíli jsem mžourala očima a pak si uvědomila, kde to jsem. Právě jsem seděla v letadle, které směřovalo na losangeleské letiště a podle hlasu z reproduktoru, který mě právě probudil, jsme měli za chvíli přistávat. Protáhla jsem si hladké opálené nohy, jak jen to ve stísněném prostoru letadla šlo, a poposedla si.
Když jsem si představila, co všechno mě teď čeká, nemohla jsem si pomoct a rty jsem roztáhla do nadšeného úsměvu. Pohledem jsem se střetla s mužem, který seděl naproti přes uličku. V domnění, že můj úsměv byl mířený na něho, mi věnoval bezzubý škleb, což podle něho mělo asi vypadat svůdně. Rychle jsem se odvrátila na druhou stranu a doufala, že se muž nepokusí o nějakou komunikaci. Díkybohu si asi uvědomil svou chybu a dál si mě nevšímal. Oddechla jsem si, protože jsem se už bála jakýchkoli narážek, se kterými už mám bohužel spoustu zkušeností. V Praze byla takových individuí spousta. Kdykoli jsem se vracela z focení pozdě večer, moje cesta domů se neobešla bez uznalého pískání, pokřikování a tak podobně. Vlastně ani za denního světla jsem většinou neměla klid. Nechci znít jako namyšlená kráva, ale nejsem úplně ošklivá. To bych asi ani nemohla, jelikož pracuju v modelingové agentuře, díky které právě letím do Los Angeles!
Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Modelingová agentura, u které jsem byla zaměstnaná v Praze, začala spolupracovat s Urban Aspen Agency, což je jedna z nejúspěšnějších modelingových agentur současnosti. Ti hledali zahraniční tváře, a i když jsem vlastně napůl Američanka a v Los Angeles jsem vyrůstala, vybrali mě. Nedokážu popsat ten pocit, když mi to moje nadřízená oznámila. Ani jsem nezvažovala odmítnutí, protože taková nabídka může přijít jednou za život.
Když mi bylo 13 a máma se po rozvodu s mým otcem rozhodla vrátit se zpátky do Čech, z hloubi duše jsem ji nenáviděla. Do tebe doby jsem do Prahy s mámou jezdila navštívit prarodiče maximálně dvakrát ročně a myšlenka zakopat se v té malé zemi se mi v tu dobu strašně příčila. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem si představovala. Naučila jsem se plynule česky, našla si spoustu kamarádů a Praha mi přirostla k srdci. V hloubi duše jsem ale věděla, že jednou se vrátím do Ameriky. A ten den po deseti letech přišel. Sedím v letadle, které bude za chvíli přistávat na mé rodné půdě.