Začátek cesty

38 6 1
                                    

Nick:

Sedím a poslouchám Rebečinu matku, jak mi vypráví o lidech, kteří dříve ovládali elementy. Moc mě to zajímalo, protože mi pořád vrtalo hlavou co se stalo na tom jezeře. 

Najednou Rebeca vykřikne Dost! 

Leknu se a zaječím jako žencká. Trošku jsem jí pokáral, ať to už nedělá, že jsem si málem učůrl.Ona se tomu jenom lehce zasmála a pokývla hlavou jako souhlas. 

Byl jsem oblečen do oděvu po Rebečini otci a tak jsem se rozloučil s Rebečinou matkou a Rebecou. Chtěl jsem vyrazit na cestu, na které  bych poznal kdo jsem. 

,,Ahoj a Nashledanou, děkuji mnohokrát za záchranu života, jsem vám na dosmrti zavázán, ale teď musím jít."

Zavíral jsem za sebou dveře a odcházel jsem, ale v tom mě chytla Rebeca za ruku a zeptala se mě jestli může jít se mnou, chtěla poznat dobrodružství. Řekl jsem jí, že jestli to nebude vadit její matce, tak klidně může jít se mnou. 

,,Budu rád za společníka na cestách." Dodal jsem.


***************po loučení Rebeci s matkou*************************

Odcházíme z jejich vesnice, na Rebece jde vidět radost, že se konečně hne i někam jinam.

Jdeme po poli a vedle nás je les. Temný les, ve kterém podle pověstí žili elfové, kteří se ale velice dobře maskovali, a tak je lidé dlouho neviděli. 

,,Rebeco? Víš, musím ti něco říct."  Pohledl jsem na Rebecu a povídal dál..,,Včera v lese, ještě před tím, něž si mě našla, se stalo něco, co jsem v životě neviděl." Začínal jsem se zardhávat a koktat. Rebeca, mi ale šáhla na rameno a řekla ať se jí nebojím cokoliv říct. To mi dodalo na odvaze jí to povědět. ,,Prostě, jak jsem na tom jezeře ležel a snažil se zvednout, tak jsem tak mávul rukou a stalo se něco, co se mi ještě nikdy nestalo, z konečků prstů mi vylétli sněhové vločky." Jakmile jsem to dořekl, jsem viděl na Rebece údiv. Začala mě popobízet abych mluvil dál.

,,Myslíš, že bych mohl být ten co ovládá živli? Jak mluvila dnes tvá máma? Je to vůbec možné ?"

Rebeca:

To co mi řekl Nick mě dosti zaskočilo, ale i přesto mě to velice zajímalo.

,,Je to možné. Vysvětlovalo by to, i to, kde ses tam vzal, matka ti ještě neřekla, že příchod nového Elementála (Tak, teď budeme říkat těm co umí ovládat elementy.) je spojen s živelným jevem, třeba příchod Elementála vody je spojen s tsunami, přichod Elementála ohně byl spojen s velkým požárem. Takže je možné, že ty ovládáš led. Zkusil bys třeba silně mávnout rukou támle do pole?"

Nick, souhlasil a přáhl ruku švihl s ní ve vzduchu. 

Z jeho ruky vyletěl obrovský kus ledu, který doletěl tři metry daleko. Jen jsem žasla, byla jsem jako v extázi, že znám někoho jako je Nick, někoho kdo jako on nebyl spatřen po několik stalení.

,,Ty vole Nicku, víš co to znamená ? To znamená, že jsi Elementál. Musíš jít do Duhového města, je tam velká knihovna, ve které se i nachází kniha živlů, ta by tě mohla naučit jako ovládat svůj živel." vyjekla jsem s nadšením na něj, za to on z toho nebyl štasten jako já. 

Po chvíli se začalo Nickovi dělat špatně, oči mu úplně zbělali, podlomili se mi kolena a spadl.Já jsem k němu rychle přiskočila a začala jsem ho fackovat aby se probral.




Díky za přečtění, doufám že se líbilo. Jestli ano tak bych prosil vote, nebo koment. Mě příjde, že to píšu na píču, co myslíte ? Napiště to do komentářů. Díky.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 18, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Zrozen LedemKde žijí příběhy. Začni objevovat