Undercover Life

1. kapitola

Současnost...

So baby, pull me Closer in the backseat of you Rover that I know you can't afford...

"Nejlepší písnička." V tílku a šortkách si  zpívám tu nejúžasnější písničku a připravuju se na dnešní sjezd sousedů v naší ulici... Grrr! Srašnej vopruz ale co s tím můžu udě...

"Katherine? Můžeš přijít dolů?" Z mého myšlení mě vytrhla mamka. Mám ještě tři hodiny abych jsem se vysprchovala, nalíčila, vybrala oblečení a to všechno za pouhé dvě hodiny, protože tu jednu hodinu strávím si povídání s rodiči.
"Jop, už jdu." Zavolala jsem a seběhla schody nejrychleji jak to jen šlo abych pak s mým štěstím nešla na sjezd ve vozíčku s obvazami jak nějakej mrzák.

"Ericu, co když nás nevyslechne? Co když s námi pak nebude chtít mluvit?"

"Elizabeth, Katherine je schopná mladá, vnímavá holka. Musí vědět, že to dělame pro její dobro a také jí naučíme neodposlouchávat za dveřmi je to neslušný Kat."

Zírala jsem. Když jsem seběhla schody slyšela jsem mamku, která jakoby naříkavala tak jsem poslouchala. Za dveřmi. Jak to mohl táta vědět? Vždyť js byla potichu a snad ani nedýchala.

Zahnala jsem své černé myšlenky a vstoupila do jídelny, kde se na mě mí rodiče dívali smutně. Skoro až lítosně.

"Posaď se." Řekla mamka a přitom se koukla na židli. Jakoby se našu očnímu kontaktu vyhýbala ale i tak jsem si sedla.

"Je to důležité? Potřebuju se připravit na sjezd. Prej tam budou i nový sousedi, kteří budou žít hned vedle nás a prej mají syna... snad bude hezkej a..." Dívali se na mě a vůbec se neusmívali což mě docela zarazilo, protože to oni mi pořád někoho dohazují. "Děje se něco o čem bych měla vědět?"

"Zlato, my.... my nejsme jen úspěšní ředitele firem, jsme něco co by jsi nikdy nečekala. Totiž, maminka a já jsme ŠPIONI."

V tu chvíli jsem vyprskla smíchy a začala se za břicho popadat ale uviděla jsem jejich vážné obličeje a pochopila, že v tom bude něco víc.

"To není vtip, že ne?"
"Rozhodně ne zlatíčko, s tatínkem zároveň plníme mise od našich šéfu. Do skupiny nás přiřadili ještě když jsme byli mladí ve tvém věku. Neměli jsme rodiče tak nás dali do školy, ve které učili všechny možnosti jak přežít. Tam jsem taky potkala tvé tátu. Byli jsme nejlepší v škole a tak s námi teď už náš šéf uzavřít dohodu. Bohactví, domov a to jen za to, že ho budeme muset poslouchat. Neměli jsme jinou možnost. Mohli jsme oba dva žít novej život a tak jsme neváhali a ihned to podepsali."
 
Jak přibitá jsem seděla na židli vykulený oči jak talíře a bradu nělde u země. Totálně jsem netušila co jim na to mám říct ale ještě ke všemu mi lhali. O svém životě svý vlastní dceři.
"O můj bože. Je to na mě moc ale to asi není vše, že ano?"

"Ano. Jde o to, že v tý době o nás věděli, že jsme a budeme svoji a proto do tý smlouvi napsali léčku.
"Pokud dáte život vašemu potomkovi, po jeho/jejích šestnáctých narozenin můžete oficialně odejít z vaší kariéry špióna. V podmínce, že váš potomek se stane jedním z našich agentů. Pokud se nestane, jak bylo dáno a zapečetěno podpisem, budeme muset vaší celou rodinu odstranit.''

"To se v tý smlouvě psalo ale my jsme neměli čas si jí prostudovat a vůbec jsme o tom řádku nevěděli. Promiň nám to Kathrine ale nikdo z nás nemá na vybranou.."

V tu chvíli mi slova mojí mámy, která mi lhala o tom, že jsou to nebezpečný vrahouni už byly fuk. Proč? Protože se mi udělalo matně a....

A nová kapitola undercoverlife je tu tal snad se vám bude líbit❤kdyžtak comentujte, lijkujte ❤😂