The Sanatorium

Den #2

Probudil jsem se a dal si snídani. Bylo brzo, všichni ještě spali. Bylo nádherné ráno. Všude zpívali ptáci, rosa se leskla v trávě a občas byly slýchat...výkřiky!? Probudil jsem ostatní řekl jim, co jsem slyšel. Jack a Mia protestovali, že si prý vymýšlím, ale potom to taky uslyšeli. Asi deset minut jsme tam stáli a strnuli z každého dalšího výkřiku. Bylo nám už sice dvacet, ale tohle dokáže hodně vyděsit."cože?! Kdo mi sakra snědl všechno jídlo!?" zeptal se Jack. "Buď v klidu. Dám ti půlku svého."řekla Kate. Naše povídání přerušil další výkřik, ale tentokrát tlumený, jako by to bylo uvězněné. Okamžitě jsme si vzali kapesní nožíky a schovali si je do kapsy. Jinou zbraň jsme neměli. Šli jsme se rozhlédnout po okolí. Vyšlapali jsme na nejvyšší kopec v okolí a rozhlédli se směrem ke stanům. Výhled byl nádherný. Místy louky, jehličnatý les, jezero, o kterém jsme doteď nevěděli a naše tábořiště. Otočili jsme se kvůli výkřiku za námi. To, co jsme viděli mrazilo krev v žilách. Budovy. Dvě budovy asi metr od sebe. Z tábora jsme je přes mlhu neviděli. Vypadaly celkem dobře. Chtěli jsme se tam vypravit, ale došlo nám že je pozdě a musíme se vrátit do tábora. Přišli jsme a zase."Teď už nevím kdo mi jí to jídlo. Zbylo mi jenom trochu jídla."opět řekl Jack. Podíval jsem se na jeho stan a pochopil jsem to. Myš. Jack nezavřel stanové dveře až dolů, takže tam zbyla mezera pro myš. Podle googlu jich v téhle oblasti žije spousta. Pomohli jsme Jackovi zabezpečit díru, rozdělali oheň, najedli se a šli spát.