Znova se na něj musím dívat a přemýšlet o něm.
Najednou zjistím, že mi ulítla čepice. Kde?
Už ji vidím.
Skoro ji mám.
Ale nechytnu.
Propadám se náhle do černoty.
ČTEŠ
Zamrzlá
FantasyKaždý den chodila kolem té sochy. Každý den ho obdivovala. Jeho tvář jí připadala povědomá, až moc známá. Bohužel socha byla neoznačená letopočtem. Zřejmě dávno mrtvý... Celou knihu věnuji JUBBĚ -díky, že jste mé kamarádky:) Druhý díl: Zahořklá 28...
