Fallen. (H.S. // CZ)

26) Udělal to znovu

Harry obmotal instinktivně ruku okolo mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Nechala jsem ho,protože pohled na Zayna v dveřích naší kuchyně mě poměrně dost děsil.

Měl na sobě černo-červenou kostkovanou košili a na ní měl černou koženou bundu. Jeho jeany byly podobně úzké,jako ty Harryho. Stál tam s rukama založenýma na prsou a jeho hnědé oči se leskly.

"Co?" zeptala jsem se a jako první prolomila ticho,které bylo v místnosti od té doby,co sem Zayn vešel.

"Vím přesně,co si myslíte a ani nevíte,jak moc se pletete," řekl a jeho oči se zaleskly.

Nezněl ale vůbec tak sebevědomě,jako když jsem ho viděla poprvé. Naopak,v jeho hlase byla slyšet panika,nebo strach z něčeho. Nevěděla jsem proč,ale tohle nebyl ten Zayn,jakého jsem poprvé potkala v restauraci. Prostě nebyl.

"A mohl bys nám to teda vysvětlit,Zayne," řekl Harry a dal si dost záležet na tom,aby do vyslovení jeho jména dal co nejvíce nenávisti.

"Všechno vám řeknu,ale myslím,že si nejdřív budeme muset všichni popovídat," řekl a pak si povzdychl a konečně nechal jeho ruce spadnout vedle těla. Bylo to zvláštní,jak se choval a mě by zajímalo,co má k tomu za důvod.

H  A   R   R   Y

"Dobře,promluvíme si," řekl jsem,i když jsem nechtěl.

Ano,potřeboval jsem zjistit,co Zayn tají a co ho tak děsí,protože vypadal jako kdyby právě zjistil,že jeho prababička si sama vyhrabala cestu z hrobu. Ale už bych se ani tomu nedivil... Na druhou stranu jsem byl dost proti povídání s ním a obzvlášť,když bude poblíž Cassidy. Bojím se,že třeba neovládnu svůj vztek a udělám nebo řeknu něco,čeho bych později litoval.

"Co Liam? Jak je mu?" zeptal se Zayn a já viděl,jak Cassidy zůstala koukat na Zayna. Nejspíš stejně jako já nechápala,proč se Zayn ptá.

"P-Proč?" zeptala se Cassidy a já si ji přitáhl ještě blíž k sobě. Cítil jsem,jak se třásla a tak jsem ji začal hladit po zádech,abych ji alespoň trochu uklidnil.

"Jen se ptám.. Vím,co se stalo a tak jsem se prostě zeptal jak mu je.. Dělá se to tak,ne?!" řekl Zayn a já si odfrkl a zavrtěl hlavou.

"Umíš číst myšlenky,tak proč si to sakra nezjistíš sám?" zeptal jsem se a vraždil ho pohledem,jak nejlépe jsem to uměl.

"Snažil jsem se být trochu zdvořilý,narozdíl od někoho.." oplatil mi Zayn mou jedovatou narážku.

"Tak příště-" dřív než mi ale stihlo vyklouznout cokoliv dalšího z úst,byl jsem přerušen.

"Klid kluci." zastavil mě Niall a já si hlasitě oddechl.  "Máme na práci důležitější věci,než vaše nedořešené spory. Mě ani Cassidy to určitě v tuhle chvíli nezajímá." dodal a já přikývl a rozhodl se tohle odložit na později.

"Pojďme si promluvit," řekl Zayn o trochu klidněji.

Cassidy se ode mě odtáhla a pak rozhodila rukama. Moc bych chtěl vědět,co se jí honí hlavou. Zdála se být klidná,ale věděl jsem,že to je jen na povrchu. Znal jsem ji dobře na to,abych řekl,že úplně klidná není.

"M-myslím,že bysme měli jít do obýváku," řekla a my tři jsme souhlasili a následovali ji do obýváku,kde jsme si sedli.

Posadil jsem se na gauč vedle Cassidy. Niall si zabral jedno křeslo a do toho druhého si sedl Zayn,který si dal nohu přes nohu a vážně se podíval,než konečně spustil.

"Slyšel jsem o vaší dnešní návštěvě skladů ve Westhamu," řekl a já povytáhl obočí. "Také jsem se dozvěděl,něco co mě opravdu znepokojilo,ale nejdřív k jiné věci...Harry." podíval se na mě a já na něj stále koukal výrazem "nezajímáš mě".