14) Nic než pravda.

9.8K 435 14
                                    

"Cassidy!" uslyšela jsem za sebou své jméno. Bylo mi jasné,kdo mě volá a já věděla,že jsem se zmýlila,když jsem si myslela,že jen tak odjedu domů.

Snažila jsem se dělat,že ho neslyším a šla jsem za Louisem pryč ze sálu. Brzo mě ale dohnal a chytl mě za předloktí. Otočila jsem se na Harryho,který se na mě dval přísným pohledem.

"Co děláš?" uslyšela jsem za sebou Louisův hlas. Nevěděla jsem,jestli jsem ráda,že se do toho plete.

"Klídek.. Chci jen mluvit s Cassidy," řekl Harry Louisovi a stále mě držel za ruku a pevně mi ji mačkal a to bolelo.  "Cassidy.. Odvezu tě domů," obrátil se potom Harry na mě a já zavrtěla hlavou a vythla se mu z jeho pevného sevření.

"Nikam s tebou nepojedu," řekla jsem a chystala jsem se od něj otočit a odejít,ale jeho hlas,mě znovu zastavil.

"Prosím,Cassidy," řekl a já se na něj znovu podívala. Tvářil se jinak,jako by mě potřeboval,ale já se jen tak nechtěla nechat oklamat.

"Co po mě chceš,Harry? Copak ti nestačilo,to co si udělal? Já mám dost,nechci dál hrát," řekla jsem a všimla jsem si,jak Harry zavrtěl hlavou.

"Já nic nehraju.. Chci ti všechno vysvětlit,Cassidy," řekl mi Harry ted už skoro zoufale. Jeho Barbie stála za ním a prohlížela si svou perfektní manikúru. Louis už nic neříkal,ale věděla jsem,že je za mnou a poslouchá každé slovo naší konvezrace.

"Ale co když už to nechci slyšet? Co když už mám všeho dost?" řekla jsem a chvíli čekala,jestli Harry něco odpoví,ale nic neřekl,jen se na mě beznadějně koukal. Povzdychla jsem si a potom jsem se otočila na Louise.

"Můžeme jít," řekla jsem a on přikývl. Nečekaně mě chytl za ruku a já nevěděla,jestli to je správné. Vím,že si nejspíš myslí,že k němu něco cítím,potom jak jsem ho využila,ale nebylo to tak. opravdu mu ůžu nabídnout jen kamarádství. Pro jednou jsem ho ale nechala,aby mě držel.

"Cassidy! Neodcházej! Prosím!" uslyšela jsem za sebou najednou Harryho,potom co jsem si myslela,že už to vzdal. Jeho kroky se rozléhaly po prázdné chodbě kina a já se zastavila. Louis mě pustil a já se na něj podívala. Netvářil se nadšeně,když viděl Harryho,který se k nám řítil.

"Casidy,prosím,dej mi šanci ti to vysvětlit," řekl Harry a pak se mi podíval do očí. "Prosím," zopakoval znovu  a já byla zoufalá stejně jako on.

Chtěla jsem říct ne a odejít se vztyčenou hlavou,za to jak mi ublížil,ale nedokázala jsem to. Chtěla jsem se dozvědět,co mi chce vysvětlit,ale nevěděla jsem,jestli je rozumné ho k sobě znovu pustit. Ale tolik jsem chtěla..

"Poslední," řekla jsem a zavrtěla hlavou. Nemohla jsem uvěřit tomu,že to dělám.

Otočila jsem se na svého kamaráda,který stál vedle mě a překvapeně se na mě díval.

"Opravdu,Cassidy? Právě si se se mnou líbala v kině a ted mi chceš říct,že s ním jdeš?!" zeptal se a já slyšela,jak je znechucený mým chováním. Já jsem ale byla také. Tohle všechno se mi začalo vymykat z rukou.

"Promin.. Opravdu se omlouvám," řekla jsem. Chtěla jsem mu to vysvětlit,ale za prvé jsem nemohla a za druhé bych s tím trávila hodně času.

"To je fuk,Cassidy. Tohle by stejně neklapalo," řekl mi a pak se otočil a odešel. "Sakra," zamumala jsem si pro sebe a  pozorovala jsem,jak odchází z kina a pak jsem se otočila na Harryho.

"Chci to jenom vysvětlit. Nic víc," řekla jsem,ale spíš jsem o tom musela přesvědčovat sebe,než Harryho.

"Odvezu tě domů a cestou ti to vysvětlím," řekl Harry a já si byla jistá,že se na jeho tváři objevil úsměv,když jsme společně šli k jeho autu. Snažila jsem se na něj nedívat.

Fallen.  (H.S. // CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat