Carrie Raddle

1. kapitola

Ahoj 

Takže, jak jsem již řekla v Christině, tohle je trošku omluva za to že ji nezveřejňuji, tak doufám že se vám to bude líbit :)

Elena Katharin Lucia

Přísně vyhlížející dívenka s černými vlasy a ještě černějšíma očima stála v chodbě s kufrem a klecí se sovou. Její oči se upřeli na schody, když uslyšela klapot podpatků Narcissy Malfoyové, následované Luciusem Malfoyem a jejich jediným dítětem Dracem, který ostatně šel také poprvé do Bradavic jako ona. Narcissa se na děvče trošku usmála než Lucius zavelel k přemístění. Dívenka se chytla Narcissy za ruku načež pocítila pnutí jako při každém přemístění. Takhle se rodina Malfoyova a ona dívenka ocitly na nástupišti devět a třičtvrtě před Bradavickým expresem.

Netrvalo dlouho a Lucius s Narcissou se pozdravili s prvními lidmi. Dívenku to nepřekvapilo, většina byly čistokrevní čarodějové jako Bulstrodovi, Crabbovi, Goylovi a v neposlední řadě i početná rodina Weasleyových, na které se Lucius moc netvářil. Dívenka však naklonila hlavu na stranu, když je spatřila. Pan Weasley se pozdravil s Luciusem a poté jeho pohled, stejně jako pohled jeho manželky skončil na dívce. „Mladou dámu neznáme, představíš nás? Přeci jenom je stejně stará jako náš Ron. Lucius se podíval na dívenku, ale než stačil cokoliv odpovědět ujala se toho sama. „Jmenuji se Carrie Samantha Raddlová, těší mě, že vás poznávám." Dívčiny rty se roztáhly do kouzelného úsměvu kdy se jí udělali ďolíčky ve tváři. Pan Weasley se na ni též usmál. „Já jsem Arthur Weasley, moje žena Molly a naše děti: Percy, Fred, George, Ron a Ginny." Carrie se usmála i na ně, než znovu promluvil Lucius. „Jestli nás omluvíte," jeho chladný tón proťal příjemnou atmosféru o kterou se dívka pokoušela. Kývla tedy na pozdrav svým novým známým a vydala se za Malfoyovými, přičemž vraždila Luciuse pohledem. „Neměla by ses bavit s krvezrádci," zasyčel na ni Lucius a ona ho znovu probodla pohledem. „Do toho co já dělám vám nic není, Luciusi, dělám co mám, smiřte se s tím." Odtušila ledově dívka než se od Malfoyovic rodiny odpojila a vydala se odevzdat kufr do zavazadlového prostoru.

Netrvalo dlouho a Carrie už mířila uličkami vlaku najít kupé kde Draco skončil. Musela ho projít téměř celé než je našla, ale bylo jí to v podstatě jedno. Přisedla si k nim aniž by cokoliv řekla a kluci na ni jenom házeli nejisté pohledy. Tedy do doby, než přišla paní s vozíkem plnými cukroví a Crabbe s Goylem si hned něco koupili a začali se cpát. Nechutné. Carrie je sjela zhnuseným pohledem načež se otočila na Draca. „Měl tvůj otec nějaké připomínky na mé chování?" Draco pokrčil rameny. „Znáš ho, vždycky má nějaké připomínky." Přikývla, ano to měl, vůbec nechápala jak někdo takový může být u jejího otce oblíbený. „Proč jsi vlastně nepřistoupila na ten návrh změny příjmení?" Carrie se zahleděla z okna a ušklíbla se. „Málokdo, kromě dětí smrtijedů ví otcovo příjmení. Nepotřebuji se schovávat za falešné naděje, stejně by to zjistili a takhle? Alespoň budou vědět, že se mají začít bát." Usmála se až se oba chlapci začali dusit jídlem a Draco na chvilku přestal dýchat. Nebyl to pěkný úsměv, ve skutečnosti jim běhal mráz po zádech už jenom z toho pohledu.