Carrie Raddle

2. kapitola

Ahoj, 

já vím jsem hrozná, ale mě se tak hrozně nechtělo nic dělat :D :D navíc se vyskytli i nějaké problémy aneb když člověk zapomene že nemá kde bydlet přes školní rok XDD ale tak stává se že? No raději už nebudu vypisovat moji momentální debilitu bááááy :D 

P.S ozvali se mi konečně ohledně noťasu... prý bude opravenej za měsíc ^^ 

Vždycky jsem se těšila na to, až nastoupím do Bradavic a uvidím tak místo, které otci tolik dalo. Nebála jsem se ani tolik toho, že studenti školy zjistí kdo jsem, jako Brumbála. Toho muže se bál i otec a měl proč. Četla jsem o něm spoustu knih a ani jedna mi nedala naději, vím, že si na něj budu muset dát pozor. Ostatně on ví pravé jméno otce. Pohledem jsem zabloudila k Dracovi a jeho dvěma přátelům, věděla jsem kdo jsou. Ještě aby ne, když jejich otcové jsou smrtijedi. Znechuceně zkřivím rty nad množstvím sladkého, co dokáží zkonzumovat. A tohle má být budoucí generace zla? Jestli ano tak už teď jsme ve značné nevýhodě. S tím budu muset něco udělat...

„Carrie, jsme skoro v Prasinkách, měla by jsi se obléct do hábitu," ozval se tichý Dracův hlas, přikývla jsem že slyším, nemusím mu odpovídat. Vyhnala jsem kluky z kupé a převlékla se do hábitu. Poté už netrvalo dlouho a vystupovali jsme. „Prváci, ke mně!" Ozval se mohutný hlas. Tohohle chlapa opravdu nešlo přehlédnout, stejně jako trojici ze které jsem poznala jenom kštici Weasleyovic vlasů. Neposlouchala jsem co muž říkal dál, oči jsem soustředila na černovlasého chlapce. Ano, to by mohl být on. Harry Potter. Chlapce, který přežil. Nastoupili jsme na loďky a nechali se odvést k hradu. Ten výhled byl impozantní, osvětlené Bradavice měli hodně co do sebe. Fascinovaně jsem je pozorovala, než byl čas vystupovat a vydat se vstříc zařazování.

Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem někde nechala Draca, nechápala jsem kam se poděl a snažila se ho najít. Po chvilce jsem konečně jeho vlasy uviděla a tak jsem se tam rychle přesunula. Obočí mi vyletělo nahoru jakmile jsem uslyšela co říkal Potterovi, no super! Ten idiot! Takhle se s ním nemůžu seznámit! Nejraději bych Dracovi zakroutila krkem, ale no, neřekla bych že to ke kamarád, spíš jediný člověk, kterého dokážu tolerovat víc než hodinu.

Stiskla jsem rty k sobě a zamyslela se nad tím jak to udělám. Potřebuji se seznámit s Harrym Potterem a to co nejdřív! Odignorovala jsem proslov profesorky – nevím jak se jmenuje, ale do síně jsem ji samozřejmě následovala. A pak to začalo.

Ne, nedávala jsem pozor, raději jsem pozorovala Velkou síň a profesorský sbor. Brumbála šlo poznat hned, toho by nepřehlídl snad ani slepý, propaloval mě svýma očima, pohled jsem mu oplatila. Tohle bude zajímavý začátek roku.

Zařazování mě zklamalo, i když jsem to mohla čekat. Weasly, byl jasnej Nebelvír, stejně jako jeho rodina, Malfoy, Crabbe, Goyle, zase Zmijozel, též jasná volba. Ale u Pottera jsem si jistá nebyla. Ano, jeho rodiče byly v Nebelvíru, ale přežil střet s mým otcem, musí v sobě mít něco ze Zmijozelu. Asi to bylo jenom přání, bylo by všechno o tolik snazší, kdyby byl tam. Ale klobouk ho zařadil do Nebelvíru a pro mě se tak věci o dost ztížily. Posadila jsem se stoličku a nechala si na hlavu nasadit Moudrý klobouk.

Raddlová, moc dobře si pamatuji tvého otce, máš toho hodně po něm. Nemusíš být však jako on, potomku Salazara Zmijozela. Promluvil mi v hlavě klobouk, nic jsem neříkala, nebylo co, volba byla jasná. ZMIJOZEL!! Vyřkl ten očekávaný ortel a já jsem se přesunula k tleskajícímu stolu, vedle Draca. Brumbál dokončil svůj proslov a na stolech se objevila spousta jídla. Bylo nádherné a mě se začali sbíhat sliny. Vzala jsem si kuře na bylinkách a k tomu opékané brambory. Těsně před tím než jsem dojedla se na stole objevili dezerty, vzala jsem si tedy dýňové košíčky a něco s čokoládou. Dojedli jsme a pak si nás přebral prefekt a zavedl nás do naší společenské místnosti. Byla ve sklepení a byla nádherná. Prostorná, laděná do zelené a stříbrné. Někomu by se mohla zdát chladná, ale mě se líbila. Přesně podle mého gusta.