Kioshi
Jako malý jsem si vždy přál žít normální život.. chtěl jsem být podnikatelem nebo něčím populárnějším ... Ale ne zas moc ... Chodil jsem do školy kde bylo docela fajn prostředí a holky se na mě jen lepily... nějak jsem to v tu chvili asi nevnímal za podstatný ale ostatní kluci mi to záviděli ... A čas od času mě zbili abych holkam nepřišel tolik sexy ale co naplat bylo to ještě horší ... po škole jsem byl na střední a tam bylo to samé... od těch dob co jsem vyšel školu jsem na vozíčku... Nohy mám nemotorne i kdyz občas na rehabilitacich je umim i ovladnout .... Ale práci žádnou sehnat nemůžu ... bydlim v centru města sam v zapadlem avšak prekrasnem bytě s vyhledem na jezero
Anri
Pocházím z bohaté rodiny a všichni jsou mi prakticky u nohou. Ale k čemu mi to je? Před dvouma měsíci jsem založil firmu a i tak dostávám od rodičů nějaký prachy i když je nechci. Chtěl jsem se postavit na vlastní nohy. Žít vlastní život. Ale jméno rodičů mě provází všude kde projdu. Pořídil jsem si malinký domeček na kraji města. Je to takový skromný bydlení. Většina lidí nechápe proč nemám nějakou vilu ale odpověď je jednoduchá. Nechci. A aby toho nebylo málo. Stále mám v hlavě toho roztomilého kluka ze střední kterého jsem několikrát zachránil před šikanou. Společně jsme prožili hodně zábavy a můžu vám říct že jeho jako jediného jsemohl považovat za upřímného kamaráda který nešel po penězích. Bohužel jsem ho po škole uż nezastihl. Nikde. Neustále mi plaval v hlavě. Že bych ho na konec nebral jen jako kamaráda? Hledal jsem ho fakt snad všude. No a jednoho de mi na stole přistály noviny. Něco o vozíčkářích tam bylo ale mě zaujala ta fotka. Nechal jsem práci prací a popadl noviny. "Rehabilitace pro vozíčkáře? Safra Kioshi...kam tě to dostali" zakňučím smutně. Díval jsem se na tu fotku. Usmíval se. Upřímně a opravdově. To mě na něm vżdy udivovalo. Dokázal se v jakékoliv situaci usmívat.
Kioshi
Zrovna dneska jsem měl další rehabilitaci a tak jsem vstal v 7 a "šel" jsem se obliknout
Anri
Zavolal jsem sekretářce že jdu na pár hodinek ven
Kioshi
Když jsem se pripravil, tak jsem vyjel ven a přes park jsem jel do centra lázní
Anri
Rychle jsem popadl kabát a vyrazil ven do auta a rychle na druhou stranu města
Kioshi
Když jsem přijel tak tam stálo nějaký namachrovany auto a tak jsem se podivil a vjel dovnitr
Anri
Vešel jsem do budovy a začal se tam na Kioshiho ptát
Kioshi
Hned jsem šel do mistnosti kde mě pripli na ksandy a zacal jsem "chodit"
Anri
Poslali mě k jedný místnosti. Bylo tam malé okýnko. Koukl jsem se dovnitř a jen ho smutně pozoroval
Kioshi
Byla to dřina ale ten pocit i kdyz takoveto chůze byl docela fajn
Anri
Vypadal šťastně když chodil. Usmál jsem se nad tím a pozoroval ho
Kioshi
Když už jsem měl dost tak jsem zazvonil na sestru ať mě jde odpoutat
Anri
Byl roztomilý jako vždy. Poslušně jsem čekal až vyjde ven
Kioshi
"Konečně zas odpocinek" řeknu a vyjedu ze dveří
Anri
"Ahoj Kioshi" pozdravím ho a nejistě k němu jdu
Kioshi
"A.. Ahoj" byl tam ... ten co mi jako jediny tehdy pomohl
Anri
"No...rád tě zase vidím...i když...pamatuju si tě trochu jinak" nejistě se podrbu na zátylku
Kioshi
"Já taky" usměju se .. "jdeš taky?"
Anri
"No ...přišel jsem za tebou...takže jdu" usměju se na něj
Kioshi
"Je vážně?" Uculim se a rozjedu se
Anri
"Přece bych nezapoměl na svého nejlepšího kamaráda" usměju se. "Nechceš tlačit?" zeptám se starostlivě
Kioshi
"To je od tebe moc pěkný..Jestli chceš... Ale jsem zvykli
Anri
"Chtěl bych ti nějak pomoct" tlačím jeho vozík před sebou
Kioshi
"To děláš i jenom když už si přišel.... moc si mi chyběl" znovu se na něj usměju
Anri
"Ty mě taky...víš že jsi v novinách? Kdyby jsi tam nebyl tak tě snad ani nenajdu" usměju se pobaveně
Kioshi
"Proboha" zasmeju se ... "Jak tam vypadam?" Uculim se a zeptam se "jdem ke mě?"
Anri
"Vypadáš tam normálně...jako vždy když se usmíváš" ujistím jo. "No klidně...neřekl jsem jak dlouho budu pryč takže času dost" usmívam se. "Ale budeš mě muset navigovat" zasměju se. "Jedem autem?" zajímám se
Kioshi
"No ne ...Je to je přes park" ukážu směr
Anri
"Výhoda že bydlíš tak blízko" usměju se. "A..vlastně...jak se to stalo?" zeptám se trochu zdráhavě
Kioshi
"No když mě tolikrát bili a kopali do mě, tak mi zkurvili spodní páteř a já ochrnul" smutně dodám
Anri
"To je mi líto..." šeptnu smutně.
Kioshi
"Ale kdyby jsi mi nepomohl tak na tom budu hůř... jestli vůbec.. dám dozadu ruku a pohladim ho po jeho ruce
Anri
Trochu jsem zčervenal a usmál se. "Já jsem rád že jsem ti pomohl...dost jsme se spolu pak bavili...s tebou je sranda...proč tě vlastně neměli rádi?" zeptám se nechápavě
Kioshi
"Holky na mě letěli jak na magnet... byl jsem fesak" zasmeju se
Anri
"Furt seš" uchechtnu se a radši koukám po okolí aby neviděl jak jsem zčervenal
Kioshi
"Dobrý vtip" tamhle to je ukazu na zapadly hotel
