One Direction & Wild Cats

11.

"Co si myslíš, že nám bude chtít říct?" zamumlal Niall. Než jsem mu odpověděla, vymanila jsem se z jeho perfektního objetí.

"Nevím, ale měli bychom vstát," povzdechla jsem si. Slezla jsem z postele a jemně zavrávorala. Bylo mi doopravdy špatně.

"To asi jo," zachraptil za mnou. Malém ztratil rovnováhu, když se zvedal, ale nakonec to nějak zvládl a pád na zem se nekonal.

Opět jsem si říkala tu debilní větu. Už nikdy nebudu pít. A přeci jen. Nedávno jsem ji říkala taky a teď tady šaškuju s kocovinou. Hlava mě díky bohu nebolí. Ale jestli náhodou nevrhnu vše z mého žaludku na zem, to už nevím.

Šla jsem pomalu do kuchyně, kde za pultem seděl Louis. Podotýkám, usměvavý Louis.

"Nevypadáš moc dobře, kočko," uškrnul se.

"Protiřečíš si. Jak můžu být kočka, když vypadám špatně?" mrkla jsem. Na to, že můj mozek sotva funguje, bylo tohle celkem inteligentní.

"Pravda kočko," zasmál se. Jak to dělá, že je tak v pohodě? Vždyť toho vypil nejvíc.

"Tak co jsi chtěl?" zavrčel Niall. Očividně se chtěl co nejrychleji vrátit do postele.

"Asi nejsem zrovna člověk, co by vám to měl říct, ale  musím, protože bych nerad, abyste se to dozvěděli z bulváru," začal Louis.

"Dělej," zívl Niall. Louis se na něj jen zamračil, ale pokračoval.

"Harry a Kate spolu chodí!" vychrlil a unavený výraz v mé tváři se změnil na překvapený.

"Co?" předběhl mě svou otázkou Niall.

"Prostě chodí. Jsou spolu. Jako pár. Něco jako Brad Pitt a Angelina. Budou spolu trávit čas-" začal vysvětlovat Lou.

"Nejsem idiot, vím, co znamená s někým chodit," zamračil se Niall. Usmála jsem se nad jejich hašteřením, ale ukončit jsem to musela.

"Kdy a jak se dali dohromady?" zeptala jsem se. Díky tomu jsem přerušila Nialla uprostřed řeči.

"Kdy? Včera. Jak? No, znám Harryho. Jistě pronesl tu trapnou větu: Budeš se mnou chodit?" pokrčil rameny Louis.

"Ty tu trapnou větu říkáš taky," pokrčil rameny Niall.

"Ale já to aspoň říkám procítěně!" zvedl v obraně ruce Lou. S úsměvem jsem odcházela od jejich dialogu do Niallovo pokoje.

~

Když už jsem konečně dorazila domu do své vily, nikdo v ní nebyl. Jak by taky mohl, když Kate je s Harrym, Raina bude nejspíše s jejím přítelem a Sisi bude bůh ví kde. Dnes si očividně udělám spací den.
Když jsem ze sebe konečně dostala veškerý smrad a pot z předešlého dne a noci, lehla jsem si do postele. Počítala jsem s tím, že se hezky vyspím a s trochou štěstí bych usnula i večer, ale to by mě samozřejmě nesměl vyrušit zvuk telefonu.

"Ano?"

"Ahoj Laro, já vím, že jsme se dnes už viděli, ale zapomněl jsem se tě zeptat na něco," ozval se hlas Louise. Co potřebuje?

"Poslouchám," zamumlala jsem. Mé oči byly horko těžko otevřené, nemůže čekat nějakou inteligentní odpověď.

"Tak mě napadlo, nechceš v sedm jít se mnou ven?" zeptal se a jeho otázka mě trochu překvapila.

"Nejsi náhodou po kocovině, stejně jako já?" zasmála jsem se.

"Ano, ale já na rozdíl od tebe umím být elegantní a dokonalý i po noci strávené s alkoholem," řekl a já si dokázala představit jeho škleb, který se teď jistě usídlil na jeho tváři.