Její čelo narazilo na desku stolu. Opakovaně. Hlavu měla samou bouli, ale nepřestávala.
„Už nemůžu. Nedám to. Umřu. Radši umřu. Nestanu se ambasadorem ani profesorkou ani ničím, protože umřu." Její hlas zněl tak zoufale, až mu to přišlo roztomilé. Usmál se. Už nějakou dobu ji znal, věděl, která věta zabere.
„Neboj se, jsi ta nejchytřejší studentka v Bradavicích, ty to zmákneš levou zadní." Položil jí ruku na rameno.
„Jak to můžeš říct? Není to pravda, jsem úplně vygumovaná! Nic si nepamatuju. A beztak je to tvoje vina!"
„Moje?" Chtěl ji přerušit, ale pokračovala dál.
„Panebože... Budu horší než Ron." Její hlava padla na stůl.
Fred se zhluboka nadechl. „No, tak to prostě neuděláš a nedostuduješ. Zaměstnají tě jako uklízečku na ministerstvu a já tě budu živit, až se vezmeme."
Hermiona se prudce narovnala. „Nepomáháš mi, Frede!"
Už nevěděl, co má říct. Hermiona a N.K.Ú. To bylo téma celý poslední týden, který si samozřejmě moc neužíval.
Už ho nebavilo mluvit. Rozhodl se pro roli „muže činu". Odsunul její židli spolu s ní a vzal ji do náruče, než stihla cokoli říct. Posadil ji na postel.
„Frede, musím se učit."
„Už konečně sklapni." Polibkem jí zacpal pusu. Uklidnila se. Cítil to z jejího těla. Hruď neměla tolik napjatou a i ruce povolily.
„A teď... Proč je moje chyba, že jsi tak vygumovaná?" Zeptal se s široce otevřenýma očima.
Hermiona vzdychla a trochu se shrbila. „Jsem do tebe tolik zamilovaná, že mi ta škola vůbec nejde do mozku." Prohlásila. Usmáli si na sebe, jako dvě veselé brambory a spojily rty v další polibek.
„Hehe, řekla jsi, že jsi do mě zamilovaná." Konstatoval.
„A ty, že se jednou vezmeme." Konstatovala ona. Trochu ztuhl a ona se rozesmála. „Buď v kliku, nic neočekávám." Ujistila ho.
„Měl bych asi jít. Za chvíli ti přijdou holky a budou se pídit, co jsme tu dělali." Odfrkl si Fred.
„Vylíčím jim to barvitě." Usmála se a sledovala jeho kroky ke dveřím.
Hermiona se rozhodla pro sprchu. Sundávala si pomalu oblečení a u toho přemýšlela, jestli jí víc pomůže studená nebo horká sprcha. O pár minut později už se z kouta valila horká pára a ona mohla konečně povolit celé tělo. Fred se snažil být s ní, když tolik vyváděla ohledně testů, ale stejně měla pocit, že ho vídá míň a míň. Ne, že by to mezi nimi bylo nějaké špatné. Vlastně to bylo téměř perfektní. Trávil teď ovšem více času s Georgem, se svým bratrem. To samo o sobě nebylo nic hrozného, ale vždy, když spolu tráví moc času, zavání to nějakou neplechou.
V tu ránu se její tělo ztuhlo jako na pokyn. Proboha!, pomyslela si, já ho zabiju!
„Fredericku Weasley!" Řekla tlumeně, ale s pořádnou dávkou vzteku. Nastal nový den a poprvé ho potkala až na snídani.
„Provedl jsem něco?" Koukal na ni vyděšeně. Chvíli mu nic neřekla. Otočil se proto na Angelinu, která seděla hned vedle. „Udělal jsem něco?" Angelina se rozesmála a kroutila hlavou.
„Musíme si promluvit." Dodala Hermiona, otočila se a pádlovala pryč z Velké Síně s vlajícím pláštěm za ní.
„Jejka..." Ryšavý chlapec se urychleně zvedl a utíkal za ní.
ČTEŠ
Joker
Fanfiction"Hermiono, tohle měl být jenom vtip!" "Sám jsi jeden velkej vtip!" "Teda... děkuji." Usmál se povýšeně. Hermiona a Fred mají natolik odlišné povahy, že jako pár představují dokonalost.
