Únosce draků (POZASTAVENO)

2. Mrtvolka

Dračí zvyky nedovolovaly, aby draci pohlíželi na lidi jako na sobě rovné. Kamarádit s člověkem se u nich považovalo téměř za zradu.

Rafan popadl druhou lopatu a pustil se do písečného nánosu spolu s Hankou. Za chvíli rozšířili průtokový prostor a zdálo se, že si vodní proud se zbylým pískem už poradí sám. Popošli o kousek níž, kde byla další přehrada z větví.

„Co takhle svačina?" navrhoval Sváťa, když uviděl obrovskou kupu zaklíněného dřeva.

„To není špatný nápad," souhlasil Rafan a vylovil z batohu jídlo. Hanka se posadila do trávy opodál vedle padlého stromu. Na kmen si položila rozbalenou svačinu a hledala v batohu ještě jablko. Když ho našla, sáhla pro svačinu a... chleba nikde! Na kmeni zbyl jen prázdný látkový ubrousek.

„To snad není pravda, než jsem se ohlédla, někdo mi sežral svačinu," začala se rozčilovat a zkoumat prostor za kmenem. Kromě dvou mravenců nic živého neobjevila. Ale po svačině ani památky!

„Na," nabídl jí Rafan půlku svého chleba,

„Já se s tebou rozdělím."Vděčně nabídku přijala. Při náročném pracovním tempu člověku opravdu vyhládne. Stále nenápadně šilhala za záda, zda něco nezahlédne, ale svačina se nejspíš vypařila. Navzdory společnému úsilí za celé odpoledne o mnoho nepokročili.

Do brigádnického tábora, kde na ně čekala večeře, se však vraceli v dobré náladě, i když unavení. Giro právě kontroloval v kotlíku guláš a Divoch krájel chleba.

Ostatní se sesedli s miskami kolem a čekali, až šéf uzná, že je večeře hotova. Zatím klábosili, co je na úsecích nového a jak postupuje čištění.

„Zdá se, že tu máme nějakého škůdce. Našel jsem mrtvého tetřívka. Moc krásný exemplář. Nechápu, proč ho ten tvor zabil, když ho nesežral," vrtěl hlavou Divoch a při řeči mával svýma obrovskýma rukama v gestu naprosté bezradnosti.

„A jak ho zabil?" zajímal se kolega.

„Vypadalo to na zlomený vaz. Na krku jsem našel otisk zubů, jako by se mu něco pokoušelo ukousnout hlavu, ale nedokázalo to."

„A co stopy?"

„Pár jich kolem mrtvolky bylo. Nikam ale nepokračovaly."

Pokračování příště...

Děkuji za přečtení.